Petříček a jeho příběh
Ulice byla plná bytostí, které nikdo nepotřeboval. Petříček se po nich rozhlížel. Igelitový pytlík neurčité barvy, potrhaný plakát přilepený na pouliční lampě, bezdomovec usrkující nepřiměřenou dávku rumu, šlapka marně čekající na příležitost. Petříček se na ně dřív jen díval, nevěděl proč k nim chtěl proniknout, teď jim byl až moc blízko, ale tolik si to přál.
Postava
U stolu sedí jedna postava, v prostoru samoty zůstává.
Na stole stojí jeden šálek bez svého druha, pro postavu je už vše temné a kalné.
Postava listuje svým životem, nenachází nic čeho se zachytit.
Proudy deště zkrápějí střechu nad tím temným příbytkem, postava uvnitř nemá na výběr.
Dívka
Zelené triko měla, toho koho chtěla,
s ním neokouzlila.
řekl jí, že ta zelená je nechutná,
ona nic neřekla,
Popelnice
Každé ráno vylézá, z popelnice hlava špinavá.
Každý večer zalézá, něžná ručka rozmilá¨.
Příbytek mají společný, jejich vztah je zdánlivě zbytečný.
Přesto k sobě našly cestu, vždyť nosí společnou vestu.
Výkřik i volání
Má sladká domnělá pravdo, odpověz mi prosím, co po nich chtít. Mají na sobě lidskou kůži, ale jsou to zrůdy, nevěř jim, svlékni je zjejich kůže a spatříš jejich skutečnou zkaženou nahotu.
Býval jsem mladistvým snílkem
Za mého mládí se to netolerovalo. Musel jsem se skrývat, měl jsem strach z lidí. Chodil jsem třeba spát třeba na záchod ve škole při vyučování nebo pod záminkou, že postel musím vyzkoušet, do obchodu s nábytkem. Sny jsem potřeboval a chtěl.
konec jednoho stínu
Hladina rybníka se třpytila a odrážela stín. Byl tam sám, z nikoho nevycházel,jen se tam tak rozhlížel. Byla zima a mráz, foukal studený vítr. čeká snad na někoho.
Bez použití tohoto kapesníku
Neodletím tam kam chci.
Nedoletím na vx62(vyjádřeno v číslech)
Nedojdu až ke konci
nedoplavu až na dno
Edgar a jeho svět
Edgar rád trhal mouchám křídla,
zbavoval je svobody.
Rád připravoval mouchám pastičky,
sledoval jejich mrtvé hlavičky.