Písmák Rozjímání
Jen tak před spaním,
naprázdo odvíjím obrazy,
obrazy předešlého dne,
co stalo se a co se mohlo jinak stát.
Slzy padlých andělů
Padají kapky zvolna z nebe,
a chladí mě, možná i Tebe,
ty slzy padlých andělů,
jež nejkrásnější z údělů,
Hlavou proti času
Hlavou proti skále
a ta nám hlavu drtí,
ženem se neustále,
jak pobláznění chrti.
Ty a já
Zamiloval jsem se tíhou svých sedmnácti let,
víc milovat bych žádnou nedoved.
Teď procházíš mým vlastním životem,
já nechci jenom tak postávat za plotem
O tobě
Dotek tvých vlasů
a pozdrav se rty,
známý tón hlasu
a staré žerty.
O lásce a o životě
I já, jak mladý popleta,
šel hledat lásku do světa.
Dlouho bloumal jsem po lese
a čekal až láska ozve se.
Vyznání
Chytni mě za ruku, ať líp se mi říká,
těch slůvek pár, za něž mnohdy se pyká.
Chytni mě za ruku, polib mě, prosím,
ať ti líp vyjevím, co v sobě nosím.
Co bych doopravdy chtěl
Chtěl bych být tričkem na tvém těle
a to od pondělka do neděle,
chtěl bych být hřeben, jímž si češeš vlasy,
po všechny dobré i zlé časy.
Proti všem!
Proč se lidé bojí sebe.
Proč je jenom černé nebe.
Proč se všichni bojí.
Proč se jenom zbrojí.
Písař
Vysvitlo slunko a suší listům ubrečené tváře,
pan písař zas namočil - brk do svého kalamáře
a popisuje prázdné stránky,
které pak vloží do čítanky,
Děti v dešti
Země se spojila s oblohou,
a ptáci, i když za nic nemohou
se rychle kamsi schovat letí
a co je kolem náhle dětí.