7.12

Dnes bylo zase chladno, řece z toho loupe v zádech,nechtěl jsem vlastně jít, tak daleko, až k sobě. Zvykám si na den než to zase skončí, zvykám si na prostor pro pohled, neohraničený jasný vzduchpálivé ledovce krápníků, při troše fantazie (ta mi jak víš nikdy nechyběla), zvlněná zem mě vzala za ruce. Asi jsem zase usnul, někdo zavolal sanitku. Vážně se jim už nechci svěřovat, rozpraskané plátno lepších vzpomínek tisknu k sobě příliš silně.