Znovu
voda šuměla a pod hladinouměsto si samo hloubilo uliceoblouhou proletěla cizí světlaz druhýho břehu hrál nějakej starejfrajer svuj rokenrol v reprákuvyřvával až se blána přehrady vlnilaa přece bylo tichojen listy šuměly a hlína vonělakdyž jsem si lehllesní víla mi začala prstovat hlavuvzdychal jsem a bylo to slyšetpřes cestu nahoruaž do kopce nad pěšinoukde se všechno konečně uvolniloa opřený o kůru úzkýho stromuznovu začalo léto.
Pěší zóna
Pěší zónaJednou se všechny abstrakce slejou. Jednou se vejdu do polštáře celýa z jeho obsahu poskládámsojku bez duše. Když vzlétne, všechny zatáčky popraskajía ulicím zbydou jen rohy. Zpátky na zem se vrátí jako malý skleněný albatrosa roztříští se.
Skokem
kouříš mě srolovanýhodo malý zelený bankovkynoc schovaná v tabatěrcejsme vosy kolem žárovkys hlavama v záklonuočima chytáš mě do sítnichoupu se v nich, ryba s ústypatro plné udicdo tvého okna kradu se ulicína zvonek nezvonímstíny se formují do figurínve ztuhlé mimice šeptají ránoa za oknem čekáš tyv ruce černé piáno s lucernamiz tepla tření křest potemmístnost je horkábrzy se vypaříme jako žehličkasami v molekulách skokemprolétneme stropem a kromzmačkaného povlečení nezbyde nicnež prázdná lavička.
Zimní pohádka
Ležel na střeše a nechtěl se hnout
neměl žádný naděje na svítání
a ona se jen tak
procházela
adresy bez konce-
na okna věžáku dopadám. něco uvnitř trhá se na kusykaždou vteřinou očekávám explozia nicbeztvará noc soukromý večírekpro lidi bez cílebarevné reflektory blikajína ztuhlé tvářekaždá z nich si pod pažínese model vlastní rakveKdyž mluví šeptajía bříška prstů přitom unaveně pokládají na spánkyto překrásné gestojsem jim ukázal já.
Karmashit
Ty dlaně zvrásněný na několik životů dopředu jsem pravděpodobně chytnul od tebe jak příznačný mýprostěradlo z ložnice má v sobě vystřižený dvě díry pro oči. Polštář je nepřítel když denně simuluje objetí potají se modlím za slunce jež mi definitivně vyšisuje duši.
Bolesti z ničeho
Bolesti z ničeho
Pohřeby starých králů vpřítomnosti křič svoje slova
na potomky gladiátorů, jen řetězy
dělají velké lvy. A okovy když prasknou.
morning -five-
Věštba zkamenů.
Naše ráno proplulo pohledem zamračeného soudce.
Svíráš mě. Jako tajemství na dně černého sklepení.
Dezorientace přílišným prostorem pro otázky
Dezoriantace přílišným prostorem pro otázky
Andělé rezavění vzaprášeném lokálu.
Očima ti probleskují vesmírné majáky jejich
/a tím pádem i našich/ stesků.
Flotila Abstrakce
Uzavřená letní dráha a bíbr noci
plující oblohou, pylové barikády na cestách
sbaťohem. Handl světa: nejisté štěstí
za kusy námahy a – pouta kvyšlapaným horám.
Otevřel jsem plechovku a v ní bylo léto
Čichám ozón vbytové špeluňce.
Celoplošně a náruživě; prosklenou
lodžií. Smrtka klepe kosou
na průhledné tabule, ale je začátek
street -three-
Okrová noc zírá
zobytných oken lemuje šípem
proklaté lipové listy. Trudné
trumpety utíkajízávod po fáborcích.
Sonet pro tři barvy
Mí neladní ptáčci
zmateně, bez směru
naruby lítali
ve ztěžklym éteru
morning -four-
Večer v tramvaji pršela svěcená
voda spříchutí chlóru a na všech
semaforech hystericky blikala
červená. Lidi schovávali ksichty
The Straight Street Session
Café Del Mar, pláčeš Jamesi
pro oči Nejkrásnější, víš
smysly jsou jen tření kůže
o kůži, nic víc-znám jednu
O tygrech a krabičce (sen o snu)
Jsi kouřící proti obloze a svádíš ten boj
denně
do své postele, jejíž existenci
nikdy nepřiznáš
morning -two-
svlékáš se do podoby vytesané sochy
peřeje mezi řasami
a ohnivé kolo na proskakování zvěře -
tvoříš mě lvem
street -two-
večery jako roztočená labuť
ve spirálovitém stresu: škubu si peří
potápím lodě pro sešlou lásku
Jsem automatický výboj prstů v zásuvce
morning -one-
Ezra je předobraz posledního
skalpelu ve Tvém krku: Nečti ho.
a přivaž mě
jsou dny kdy rána drží pod krkem Já
street -one-
Hlína ti promáčí plíce,
shoříš letem.
Poušť nebe a písku je jen
obrácená strana stejného vesmíru.