Vltavské přehrady
Co životního prostoru zatopenoCo překážek pro migraci postavenoCo zvířat z domovů vytlačenoCo mrtvých těl na dně uloženoO zmařených hodnotáchmohl bych do konce životapsát tklivé básněPřesto je na Lipně krásně.
Zaspal svítání
Seděl na zastávce a koukal na asfaltovou plochu před sebou. Na tom by nebylo nic tak divného; spousta jeho povídek a básní začínala "seděl. " i když se mu to už začínalo přejídat. Tedy seděl a přemýšlel.
Habr na podzim
Jsem starý habrA podzimem se kochámAč víc než živému, podobám se sochámDech můj a ŽivotPod zemí jsou skrytiS první vločkou přemýšlím o smyslu bytíMám jedno velké přáníNabídnout můřepraskliny v kůřek přezimováníTo je můj sen.
Noc
Měsíc už rozhodil hrst mincí po černém sametuA v dlouhém kabátu vstoupila dámaNa ubohém dni splatila vendetuŽe bude vládnout jen a jen samaKrvavou mrtvolu do dehtu zalilaPotomse kochala nejhustší tmouVlky i upíry ke stolu pozvalaNevinnýchstrach byl její hrou.
večer
Pod šípkovým keřem ležímPryč jsou květy i já uvadámSvět dál ve svém shonu běžíJeho starost dávno nevnímámVzpomínám na vůni růžíZůstaly jen trny v kůžiA rozedraná dušeMrtvé prýty chrastí sušeA ve vánku ta píseň letí údolímNa podnose z červánkůPřemlouvá mě ke spánkuVe kterém nic nebolí.
Můj kamarád je velmi zvláštní
Můj kamarád je velmi zvláštní. Dokáže totiž zkamenět. Celý ztuhne a zešediví a vydrží to dělat hodiny. Nejdříve stím vystupoval jen tak po ulicích.
U vody
Něco Vám povím. Můžete si myslet, že je to jenom vymyšlenka, ale tenhle příběh se mi stal jednoho červencového dne, když jsem vyrazil na ryby. Brzo ráno jsem vstal, něco posnídal a šel k vodě. Bylo krásně, ptáci zpívali a já opřený vsedě o kmen olše sledoval splávek.
Setkání
Přečetl jsem si, že potkám němého na půli cesty sedět vtrávě pod žulovým balvanem.
To bude něco , tak já ho skutečně potkám. Hořel jsem nedočkavostí…. A tak jsem chodil, pořád, nerad bych ho minul.
Pod Měsícem
Vstínu věží na nábřeží
Socha střeží vody sen
Tiše hlídá měsíc zívá
Stříbro padá zvoní zem