JI
V Temnotě své
očistné - léčivé
pochopíš Vše
Světlo nalezneš - pokorný
čas Teď a tady
Jsem Láska
vnitřně šťastná
Jsem Válka
nevyzpytatelná
Letní
Z jahodovo lesních lístků
v dešti schovávanku mít
Duhové kapky z nich
jak z kalichu pít
Do teplých krajů
Bělobou perutí
letí
mráz rozdmýchá
skoro nedýchá
Myš-Lenka
v myšlenkách se ptám
jak nemyslet na myšlenku
co v mysli mám
Prostá
Najdeš-li květ
co Ti zavoní
rosou ze rtů svých
jeho duši skrápěj.
Na cestě čekání
V srnčích šlépějích stezky prochodit,
malý hlad lístky pampelišky zasytit,
bělobou mraků dotknout se hvězd,
ve šnečí ulitě před deštěm se skrýt.
Déšť
Když Nebe propojí se se Zemí,
slastným štěstím při tom pláče,
je příjemné být součástí dění,
mezi chladivými polibky, do nádechu i těla se vpíjících, kráčet
Vlčí
Vlčice samotářka, co s větrem tančí,
hledá druhou vlčí spřízněnou duši,
vlka samotáře, co dělit se chce
o svou samotu bez bázně, nevinně.
Pocit
Pod kápí splínu
medovému vínu
krůpěj vítr slíbal.
Vlčici samotářku
Léčivá
útěk do samoty
pro ty lékem dán
nad rozlitým mlékem ruce nelam
lán polí, lesů, luk tisíců
Zrození sluneční
Být větrem
hořícím světlem
nad obzorem ve výšinách kamenných
slyšet třpetálků smích
Podzimní
Oranž zbarven do stromu
modrých dřev
Třepotajíc po větru
volá mrznu
Provoněný rozhovor
Lidé se neptají,
co asi květy včelám šeptají .
. voňavá slůvka oslazená medem
. těšíme se, až z nás zasněží,
Kousek ve mě
Prosycen dýchá
Vdechuje
Podpírá tlukot srdce
Okysličuje
Filozofie Prozření...
Co všechno musí člověk zažít, prožít, přečíst si, slyšet, vidět, cítit, pocítit a napsat si, nebo někomu napsat, nebo od někoho napsané dostat, aby si uvědomil pravdu.
Jaký je můj úděl?
Mým údělem je asi pokoušet osud.
sem tam mít velké plány.
chtít vyzkoušet všechno.
opakovaně doufat.
Labyrintárium
V labyrintu sněhových vloček
jako hlemýžď do ulity stočen
vine se ceta
z misky koček
Teď...
Do slz štěstí se vpíjí polibky
tvojí duše.
V očích plných něhy přítomnost
utápí se.
Touha
Bezduchá k nebi klesá, v šatech ze lví kůže, klouže, po vrcholky prsů v sladkém blátě má tě, kyslík dýchat může. Svou pýchu procedila mezi vášní zvlhčenými rudými květy tvého lůna. Svíjí se v něžnosti, ze slabin jí prýštíš Ty, ona je tebou, ty jsi jív těle dřímá, v duši sní.
Padající
Lístky padaj znebe, válí se vblátě vkalužích
jak tvoje slova o pravdě padající do lží
Každý po nich dupe nohama bosýma či obutýma
Jeden, třetí, pátý je závistivým pohledem objímá
Přemítání
Vkorunách stromů se prohání vítr ze severu, zjihu
hudba lesů zní vjeho hlase
dnes si zpívá zítra bude zase
Vůně smůly, která se ti už nelepí na paty
Vítr
Tlukot srdce tě rozpálí jak sluneční paprsek
na prstech se ti třpytí kapka lásky
vlétě rozdáváš chladivý i vroucí polibek
vtvých vlasech se vznášejí ptáci
Nohy
Jedna za druhou se míhají vstínu
jedna vedle druhé se o to kdo bude první přou
jedna bez druhé však být nemohou
na svých ramenech nosí totiž hrdou tíhu
Dopisy
Na křídlech motýla anděl zkázy – ďábel psaní posílá
Píše vněm o radování hříchů proklínání
Mezi řádky se objevují duše zdálky
Srší znich bolest zprohraného života i války
Světlo města
Lampy na ulicích se víc jak po stý
rozsvítily
Ručičkami svýma nám cestu neprostupnou tmou
Ukázaly
Noční...
BÍLÁ KŘÍDLA TĚ NA VZDECHU MELUZÍNY UNÁŠEJÍ NOCÍ
NA BÁRCE SNŮ TĚ VEDOU MEZI STROUCHNIVĚLÝMI STROMY
SVÍTÍ TI NA CESTU BLUDIČKY SVĚTEM BLOUDÍCÍ
JEJICH PRŮZRAČNÁ DUŠE SE TŘESE MEZI OPRÝSKANÝMI ZDMI
Kolik
,,Kolik veršů musíš znát,
abys mohl o lásce psát. "
,,Kolik písmen bys měl umět,
abys nemusel jen čumět. "
Stýskání
Stýská se mi po Tvých očích
svět se se mnou s nimi točil
Stýská se mi po Tvém hlasu
cítila jsem z něj něhu, krásu
Mrazivec
Vpíjí se do tvých šatů
vpíjí se do tvé kůže
vpíjí se do tvých snah
vpíjí se, vpíjí se
Sám
Sedíš a do ticha hledíš
jsi sám…
Spíš a svoje sny si sníš
jsi sám…
Protiklady
Jeden po druhém vcházejí do tvého obydlí,
nikdy nechodí sami
Jeden bez druhého neumí umírat anižít,
spolu zjednoho hrníčku musejí pít
O písemce
sedět a houby vědět
sedět a na bílý papír hledět
sedět a do blba se dívat
sedět a vhlavě zmatek mívat
Noty
Tančí mezi řádky
jedna vedle druhé
sní v souzvuku o tom co bylo a co bude
Jedna je jak druhá
Co je láska...
Je to letmý polibek větru
či záchvěv plamena svíčky
co tě pohladí a pak se rozplyne
Nebo je to Amorův šíp z dávných dob
Láska
Přichází pomalu a po špičkách se ponejprv
vkrádá do mých snů
Objeví se znenadání a ovine tě svými sávoji
jako paní mlh
Život
Po cestách prochází neznámem
Je tvou nocí i dnem
Od prvních krůčků s tebou
klopýtá láskou i zlobou
Sněhová vločka
Jedna po druhé padají z nebe
Čistá, bělostná v dlani tě zebe
Jak malé lehoučké pírko tančí s meluzínou
Rozumí si dobře s paní zimou
Stáří
Kdesi v dálce v hloubce
Tluče srdce starce.
V tlukotu je slyšet jeho hlas,
byl dřívejedním z nás.
Já a Já
Já a Já
Pohlazením větru se zdvihlo ze země pírko
válelo se samo samotinké vprachu
Tak jako tvoje já plné
Život a smrt
Život a Smrt
Vchází bez pozvání do lidských obydlí
Dva milenci všatech času oděni
Nikdy nejsou jeden bez druhého, sami
Noc
Poslední denní paprsek ti tančí ve vlasech
Na rtech už cítíš její roztoužený chladný dech
Vtichu pološera vidíš svíjení jejího těla
Její polibky barví stromy do tmava
Čas
Čas
Neúprosně běží
Neptá se nikoho kolik uplynulo roků, dnů,
sám je totiž měří
Hudba
Omamně vonící
poblázní nám smysly
Vžilách skrví proudící
do pavoučích sítí se jí vlasy jako noty chytly