Písmák Proč?
Kdejsi anděli,
když pláču.
Proč lidé nechtějí
zápasy psích rváčů.
Krásný den
Kafe chutná jako rtuť
cigareta pálí mi nohu
do trika nenarvu hruď
přes déšť nevidím oblohu
Radost
Je noc a jako blázen se noříš do svých myšlenek. Nevidíš cestu dál, nevidíš krásu květin, které rozkvétají a pak zase uvadají v tomhle bláznivém kolotoči života. Vidíš jen svůj vlastní smutný úděl prožít nešťastný život a pak zemřít. Stačí jen vyjít ven a zahledět se na nádheru noční oblohy, na tisíce hvězd, které pohasínají jedna za druhou.
Noc duše
Kolem cest stojí jako tiší strážci nočních lesůz korun se na Tebe dívají ptácina toho tuláka, bláznaco vzdal se více než plesů. Krása noci větrem promlouvá, slyšíš ho, vidíš, cítíš. Děje se tu víc než myslíš, Tvůj svět Tě omlouvá. Vlastní svět Tě táhne ke dnu, cokoli uděláš, za to budeš trpět.
Balada o víně (vině?)
Prázdná láhev, sklenice od rtěnkyTakhle končí každý flám nežádané nevěstyCo si sny roztrhala, Spolu se včerejšími šatyPozdě v noci….
Žal v srdci
Krajina teskná Ikdyž sluncem zalitáŽalem v srdci zničenáJako laň u silnice přejetá.
Slzy pro naději
Naděje spí, ty vstávášBrzo po ránuS jedinou otázkou…Kdy se mi zase probudí. Spí a neodpovídáNa bláhové otázkyTěch spoust hříšníků Kteří pozdě v nociNechali ji spát.
Krajina
Iluzi pouhou krajiny snové,co básníkům bere mrav, Jak odsouzeni setrvat v jámě lvové, bez lesů a beze trav. Krajina perlami posetá, těch ubohých snílků, kterým strom vášně vykvétá, jako mozaika z miliónů dílků.
Věc
Duše, která není prázdná, Cítí více, než dá znát. Pouhá Věc však není zrádná, Nesmíš se jí bát. Oči, které upřeny jsou, Na pouhou malou Věc, Čím dál častěj, jak dny jdou, Vidí místo lásky klec. Když ta pouhá Věc ztratí cenu, Je to jako kdybys bral si, Děvku, a né ženu.
Dlouhá noc
Jak slunce chodí večer spát,
já se z okna dívám.
Že je mi smutno, nedám znát.
Dál o svém ráji snívám.
Tma
Tisíce hvězd co na nebi jsou,
volají a marně touží,
tisíce hvězd budí se tmou
lidského žití.
Existuje cesta?
Existuje cesta zpět k srdci tvojí země.
Cesta k větám: "Co stalo se ti psíku. "
Odpověď sdělena mi nebude jemně.
Můžu za to sama, tak proč tolik křiku.
Konec
Moje láska je jako plamen zhasínající svíce,
kus ledu na poušti.
Kéž bych nemilovala nikdy více,
i víra v sebe sama mě už opouští.
Plamen
Je jen pár vzpomínek,které dokáží vyvolat úsměv můj. V očích mít tančící plamínek,chci být šťastná stůj, co stůj.
Krásy skryté v doupěti,malé a schoulené,nedovolí dojetí,jako můry v mlýnku drcené.
Občas je to jako sen,chci snít o tvém obětí,jemném jako len.
Jako
Jako tenká struna,
rozechvělá po dotyku,
jako horká písečná duna,
nebo možná stud z nezvyku.
Help me say goodbye
Díky za to, co jsi psal,
za ta něžná slova.
Něco mi život dal i vzal.
Jen s tebou chtěla bych ho prožít znova.
Hřích
Proč mě láska tolik ničí.
Milovat hříchem se mi zdá.
Něco hluboko mě nahlas křičí -
neodcházej - vždyť jsem tvá.
Stránky velmi černé
Nejsem básník, co verše skládá,
to říká mnoho lidí.
Jsem lidská bytost - umím mít ráda,
jsem lidská bytost, která dokonce i cítí.
Dokud dýchám - doufám
Dokud dýchám - doufám.
Nemám ale proč.
Skrz masku štěstí koukám,
na ten falešný světa kolotoč.
Miluji Tě
Nezasloužíš si ani jednu moji slzu,
tak proč tu teď brečím.
Snila jsem o tobě, jak jsi beze kazu,
nechci už, tak proč klečím.
Lži
Prázdná duše, v ruce třes,
myšlenka na konec tě zmáhá,
pochována tam, kde roste vřes,
jen konec - žádná sláva.
Oběšení
Láska je dlouhý provaz,
na každém konci blázni oběšení,
pod nimi temná propast,
kdo zůstane viset není poražený.
Loutka
Jako loutka bez výrazu,
ve výloze stojí,
hledí na svět "beze" kazu,
z očí slzy roní.
Otázka
Jako vlaky, co křižují svět,
já se tě tak vytrvale ptám.
Odpověď tvou - tu znám už nazpaměť,
nemysli si, že to vzdám.
Stromy
Stromy rostou i sta let,
stejně jako my,
ale oni mohou nevidět,
to, co já musím - život.
Kruté místo
Láska
Jak láska pluji tiše tmou,
na tvůj obraz se dívám,
pluji nocí za tebou,
jen o tobě snívám.
Rudá růže
Rostla u mě v zahradě,
jedna rudá růže,
plná stesku a závratě,
zranitelná - jen bezmocně růst může.
Vzkaz
Dýchal jí zezadu na krk. Cítila ho a věděla,že jí za chvilku ublíží. Nevěděla jak,jen věděla,že ji to bude bolet. Pomalu se k ní přibližoval.
Rty
V ruce držíš zmuchlaný papír bílý,
díváš se na skvrny,co na stěně zbyly.
Díváš se na skvrny na duši,
z rozjímání tě opět vyruší