Písmák Sám
bez cíle bloumající mezi blikajícími světlypokorně zvonící u neznámých vratje nepřijat.
Mámrtvá
umřelaprej dneska ránošedivej Palačák už nebude rozkvejtat pro to abych ho postupně otrhávala nosil za nítramvaje už nemaj směr studený koleje nevedou za ní, užuž jsem nestačil přivonět jí k vlasůmpovozit na pramici kolem Žofínavymejt jí štěrk z kolen a loktůsrazilo jí auto, preja ten svetr co leží složenej v krabici u mě pod postelíten už si neoblíkne, nikdytěšil jsem se že radostí z něj zatancuje, mněa její zprávy v Morseovce ty už mi hvězdy vyblikávat nebudoua melodie co měla ráda ty už mi vítr hvízdat nebudeasiuž se jí nehejbe špička nosu to vždy když mluvilasmál jsem se tomua její bílý prstíky už nelámaj párátka v číněto vždy když jsme seděli u čajea jarního závitku a mluvili o jejím psua o mymtenkrát jsem měl taky chuť zlomit pár párátekjen tak abych vědělale řekla ať se neopičim a zamračila sea já sklonil hlavua pak jsme se smálivčéra jsem kvůli ní plakal řekla mi že jsem vůla mě to mrzelodneska rád bych utopil vzpomínky v slzách nemůžua nevim pročnemůžu plakat.