Mámrtvá

umřela
prej dneska ráno
šedivej Palačák už nebude rozkvejtat pro to abych ho postupně otrhával
a nosil za ní
tramvaje už nemaj směr studený koleje nevedou za ní, už
už jsem nestačil přivonět jí k vlasům
povozit na pramici kolem Žofína
vymejt jí štěrk z kolen a loktů
srazilo jí auto, prej
a ten svetr co leží složenej v krabici u mě pod postelí
ten už si neoblíkne, nikdy
těšil jsem se že radostí z něj zatancuje, mně
a její zprávy v Morseovce ty už mi hvězdy vyblikávat nebudou
a melodie co měla ráda ty už mi vítr hvízdat nebude
asi
už se jí nehejbe špička nosu to vždy když mluvila
smál jsem se tomu
a její bílý prstíky už nelámaj párátka v číně
to vždy když jsme seděli u čaje
a jarního závitku a mluvili o jejím psu
a o mym
tenkrát jsem měl taky chuť zlomit pár párátek
jen tak abych věděl
ale řekla ať se neopičim a zamračila se
a já sklonil hlavu
a pak jsme se smáli
včéra jsem kvůli ní plakal řekla mi že jsem vůl
a mě to mrzelo
dneska rád bych utopil vzpomínky v slzách nemůžu
a nevim proč
nemůžu plakat

---