Osudové setkání

Když jsem byla čerstvě čtrnáctileté děvče, poznala jsem jednoho kluka, který se mi na první pohled zalíbil. Jeho úsměv bych poznala mezi tisíci jinými, jeho postavu by si přál mít každý, ale o to mi nešlo. Nejkrásnější na něm byly jeho oči, to jsou okna do duše a podle nich jsem také poznala, jaký je. Strašně jsem si vážila toho, jak mi dokázal nějakým zvláštním způsobem, jehož recepturu nezná ani on sám, pomoct, když mi bylo těžko.