I.
Sama sobě se ztratit
po vodě uplynout
tak hluboko
velké oči zrcadla
Tulácká
Nevšedním ránem kulhaví
na kousky řeči zastaví
čas i holinky
v pořádku
...
Tak tu stojím zářícíS kruhy pod očimaJména říct dokážu jen dvěA žádné není moje než VíraA žádný není můj než žal.
Čím se to svíjím?
Čaj proti bolesti piju zcukřenky
Rozpustily se vní básně
Moje srdce
A moje štěstí toulá se, toulá po lukách
Rok je to
Rok je to rok je to rok je to rok co jsem ruce pozvedla abys mi na ně mohl pouta nasadit a pak jsem sama klíč zahodila Ještě pořád bojuji abych milovat mohla Tě Do dlaní chytám teď už jen tmu Nezkrátily se mé cesty.
Na okraj
Na samý okraj zeměa ještě kousek dálza racčím křikem poběžímKdo mě ponese, až se vyčerpám. Sokolí křídla jsou dost pevnásnadkdyž mě vítr nevyzve k tanciA až slunce zapadnepeřiny z oblaků budu mítCo na tom, že studí. Jen malé poraněné srdceménesmínesmí se ptátco ztrácíJinak nohy mi sváženejpevnější z provazůstrachZachytí mě milého pláčze slz spředené sítě.
Svítá
Na počátku malé světýlko
Jiskry do něj stoupají poznenáhlu
Až zplamínku
vytryskne proud živý
Veronika
Tu přitančila Veronika srudým šátkem
a slzy zjejích očí se vpiruetě měnily vdéšť
slitovná tanečnice vítězství nositelka obrazu pravého
Vždyť slzy mohou
Půl-noční
Jaké psaní, psaníčko
-půlnoční svítání
slunko mi otisklo na líčko
-bez srdce vyzvání
Na bílém břehu
Vnáručí chovat raněnou labuť
A bát se o dva naše životy
Nezpívej, ještě ne…
Okovy nám sklouznou z křídel
Já mým
Mým láskám co na mě ještě čekají
Povím ať štěstí jinde hledají
jako slunečnice
jako tanečnice
-oči-
Škrtám tužkou na obočídalší tvoje slibné očiHlava se nám ještě točípo včerejším víněNevím, jak to všechno skončíAsi jen tak pro klokočíProjdeme se líně.
Snivěnka
Přišla se mnou , malá víla, kterou jsem odmítl, protože jsem se bál.
Odmítl, ale nepropustil.
Nezanevřela na mě.
Nezlobila se.
Nešel nikam
SámLabutí píseň odezněla StálSmutně na břehu Smálse vlastním myšlenkámO množství žabek, jež tu utonulyO labutích, jež tu zazpívaly A přece žilyO lásce jeho života, jež tu se ho zalekla na krátkou chvíliO naději s křídly z perleti.
Canticum
Píseň složím Ti, můj Pane
Píseň touhy bez křídel
Píseň tónů labutiných
Píseň padlých stavidel
A nikdy jinak
Znuděn vlastní depresíTam a tu a všelijak nazdařbůhNení dnes a není zítra létoPáv cválající za obzor.
Teď dým
A nebyl to dým stoupající za obzor, co mou duši potrhalo
Nebyl to pták, kterému jsem dal svobodu a on, využiv ji, odletěl
Ani se neohlédl
Bylas to ty, má lásko