Veronika

Já bych jen upřesnil, že v textu je záměrně latentizováno slovo Sonatina a kamuflováno za výraz Salomina. Pozorný a znalý čtenář tento vztah bez větších obtíží rozkryje a autorka mu tím navíc umožnuje pojmout hrdost nad vlastní důvtipností. Velmi promyšlené!

Dobrá tedy. Autorka nám zde předkládá velice propracovanou a poeticky zajímavou alegorii současného stavu serveru Písmák, přičemž vynalézavým způsobem hledá motivy majitelky, jakož i jejich příčinu. Hned v prvním sedmiverší jsme zahlceni motivy, které se až po pečlivějším čtení stanou skutečně konzistentními. Naznačuje nám paralelu mezi správou serveru, a řáděním Rudých Khmérů (rudý šátek v souvstažnosti se slzami) a popisuje cestu vítězství "jediné" pravdy pomocí metody cukru a biče (strašná žízeň vs balzám na rány). Vynalézavé. Druhá strofa, o poznání intimnější, pátrá po příčinách takového konání, a nachází, přes všechna negativa, pochopení pro jedince, zmítaného touhou po odpuštění (Salome) a hnaného vpřed v podstatě pudovým reflexem (přece musíš žít dál). Je milé a zároveň konfrontační, jak autorka nahlíží na páchaná zvěrstva pohledem "zevnitř", kdy výsledné prznění serveru chápe jako obranu před sebou samou, jako krok, vynucený okolnostmi - a tak vlastně z hlavní hrdinky vinu snímá, či jí alespoň ulevuje v jejím údělu. V závěru básně pak autorka přijímá fakt nezvratné bohorovnosti hlavní hrdinky, a i když s ním tušeně) nesouhlasí, přiznává jí jej, jako chlácholíme malé zmatené děcko, když víme, že diskuse s ním nepřinesou nic než roztrpčení, jako partnerovi v dialogu odsouhlasíme jeho názor, jen aby už byl pokoj. Poutavý a citlivý přístup k ožehavému tématu řadí tento text na nejvyšší příčky "angažované" poezie, podoben trpkým glosám Bulata Okudžavy. Bylo mi ctí se s tímto počinem seznámit.