Písmák strach
hraju si se slovy
k čertu s líbivostí
lži se zjevují
prach na policích
návrat
vrátila jsem se domů
napustila vanu,lehla si do ní a chvíle ztěžkla.
brečela jsem pro tu teplou vodu,plnou lednici a rozsvícená světla
v bytě bylo veselo. slyšela jsem dětskej smích a starostlivou mámu.
ráno
svítání uplynulo
pod dekou mraků
stínohra lemuje pohoří stromů
co v nehybnosti tyčí se nad řekou
nehul
nohama buším o chodník
zašlapávám tisíc a jeden stín
noc je bezedná a měsíc na mě hledí
ptá se mě svým obloukem
hra
jakou to mocí vládne sen
že nastolí zapomění.
jak zážitek denní vtiskne herci novou roli jen
v níž nakrátko se vtělí
vědět tak...
vědě tak jestli tímto vším
svět v sebe urovnávám
či zda sama sebe
jak hlavolam
stále zpět
hlubokým nádechem vdechuji výdechy větru
hvězdy nepočítám
probudit mě mělo slunce
čerň noci šeptá mi: