Písmák První
První (cestou z Havířovské hospůdky) Lesní stezka pole za polem zpívám si a jen tak kolem mě si špičkou od boty nezadržel co znám líp než ty Tam vzpomínka už si číhá uši stříhá teskný šepot rákosí A troufalá ramínka sloupy pyšné drží pevně jak se nosí v obětí Jen ta mléčná líčka stydí se když jehlička utkvěla si u ježka že už dávno ví co si zítra poví A hvězdy budou první které se to doví . .
Sonet čtvrtý
Noc už znovu šumí mým jménem
a úplňkem si svítí k poduškám,
k těm jiným, co nepyšní se saténem,
co nesluší jim dva, leč jeden chrám.