Písmák Po větru poslaný mouchy
Jsme odjištěný granáty do cizího pokoje
nosíme vodu v srdci
z řeky Gangy, jasmínovej čaj
od špinavejch rukou sterilizovanou vodu
Kdo mě řídí, když né já? (ani duch Petra Jandy)
Jsem odvzdušněnej - vakuová hlava
mý podvědomí mnou hýbe po samostatný ose
jsem vykolejenej - jsem nesamostatnej osel
sežral bych si třeba ruku jen tak proto,
rozdrkotaný strojek
rozdrkotaný strojek pohybového ústrojí prostor kloktá
působivě ukapává od oka
z rezavých drátků se vysouká
chrastí a drmolí
lo
řeklas, že svět potřebuje loa že nejde ti to pustit z hlavya já před minutamiležel namočenej a řikal si, že svět má tolik la, kolik ho má mít,že lepší to nebude, že když neni tma, z nudy si začnem zhasínat.
Vigvam
Vždy,když se potkáms někým, kdo má konekce v bílém vigvamu. prolétne mi břichem bílé peříčko.
tenká
Jsi tichá jako rybník a hladinaa tenká. jako smích, co po ní kloužetvé nohy. se rozběhly, je rovinana vodě utvořil se kroužekmá náruč,je otevřená jedinávklouzni v nívedle rybníka je louže.
Brutální lyrika - brutální všechno
Nějakej zasranej burandal svýmu synovi jméno Adolf Hitler Cambell. A co si sakra myslí, že timhle získá. A co na to němý oči jeho syna. Když ve svejch třech letech už střílí z očí zlo.
Klec z šílenství
Sedm čertů táhne moji káruproměň mě v párua dostaň mě odsud. Jsem Tvůj -Bože jsem zatčenv kleci z šílenstvía moje obilíje voholený -Kluzkej uzel kouká do mýhooka novýhoa ještě sloka a bude to ukončenýJsem Tvůj.
úsvit
Kráska je úsvitjak usmívá se na obzoru,když mlhou obepíná horu,ze slunce odmotává nit.
Průjem (..ale je to pravda, žádná sranda,v jádru jako(pravda), mimo jádro sranda trochu)
Jsme zajatci vlastní hlavypořád se snažíme nějak zabavit, abysme(abychom) nezačali zrovna třeba na něco mysletMáme co jístčtemesledujemepíthrajemeposkakujempozorujemteplo si neuvědomujemhodnotímeběžímekonfrontujemtelefonujemeprocesujem procesy a míjíme dav(procesí)(já se v hloubce svíjim, ale nahladině to cejtim jenom jako malinKATou vlnku)plánujem a zapomínáme plány a zapomínáme jak jsme plánovali, takže ani nevíme, že nevíme, že jsme zmatenýnikdy ale nikdy ale nikdy ale nic RAČI neřešit, jinak by se z toho jeden zvencnulno a nebo se zvencu právě(zrovna) z toho, jak jsem prázdnej, jak se neustále promejvám(vymejvám)
zvenc. ne. ale teď vážně:.
Vzpomínám na sebe: ..jsem mladej..
Vzpomínám na sebe: Jsem mladej. Jsem neviditelnej pro všecky. jsem pod vlasy. Běhám v keckách dupu.
Dřevo
(Dřevo)Postavil bych se do stromuabych já ani nebyl a byl by jen on. strom. a jáměli bychom zavřené očiale ani trochu bychom nespalinohy nechali bychom smočit. do hlínya skrze ně by námi protékaloa z očí a z úst by prameniloteplo i chladno i všechno dobro.
Chtěl bych Vám představit mou třetí báseň. Začátky byly experimentální.
Sračkysračky.
Ó banánu
Přemýšlím o. . banánuA banán přemýšlí o mněMám ho rád k sežrání, bude mnou snědenJá sním o. .
..Chodil bych si po krajině a jedl bych jíní, nebo pražený mandle, ale né ty z krku
Chodil bych si po krajině a jedl bych jíní, nebo pražený mandle, ale né ty z krku,ty z mandlovníku, ale né ne z toho na prádlo. úúúú úú úúúúú Když jsem byl malej, chodil jsem dolu do sklepa, byl tam i mandl, chodil jsem tam za mámou, mandlovala tam povlečení a ubrusy, a bylo tam teplo krásný a vonělo to. Nevim proč to vonělo, ale já si podvědomě řikal, že to sou ty mandle.
uvnitř pohyb není
za chvíli přijde slunce i sem a tím, kým jsem stal jsem se během války v podkoží během - běžením větrem se ožením a tím kým jsem stal jsem se tichou válkou v podkoží. co nevidět závidět mi nebudeš, že cestu mám nevidět co vidět je, že uvnitř pochyb není je v nedohlednu, že se z toho vůbec někdy zvednem už to mám den, v dohlednu je, že podlehnem zdem. . .
Dvě docela blízko si hvězdy
ale krásně jsi hrál a pěl. jenom pro mě. v ložnici na koberci pod dekou se spánkem na řasách.
Modlitba pro Anežku
proléváš světlo jí "vlasy od země"a "oči od vody" máa duše ze mě má vám se dámávám vám sedám před vámi na zemblázen jsem vzkazemvám od Tam. je libo-lipod šíji křídlo dát si dámjestli bolí. ,. by bylo nebolelo nebo selo dobro v tělo se a tak se dělo.
It...
It doesn't work like thatWe've got blue 'n red in our head.
17.9.2006 KONCERT! Zpívající trávník pch volá HALÓ!
Takže přijďte se, interesovaní, podívat, uslyšet, uklidnit se, uklidit si 17. 9. do Plzně, do amfiteátru (u ZOO). Od 15:00 do 18:00 se zde koná akce, na které vystoupí hudební i jiní umělci včetně ZpÍVAJÍCÍHO TRÁVNÍKA pch (bossa nova rok radiohlava pomóc.
Kačence
cítím tě v zátylkutvé myšlenky lnou těsně na můj levý bokodtrhli tě od tvé přirozené a přikryli tvou krásu a něhu a vnesli tři bodné rány do žeberněkdo dobrý postavil pupeční šňůru mezi mnou a teboua někdo zlý se ohání nůžkamia nožemse snaží dosáhnout mé kůžeale já se nepodvolímne pod vo lím.
Fotografie 4.8. 2004
v pardubickém krematoriu pracuje pán,co pro sebe si povídá,když přede mnou zavírá bránu hřbitovaa na okolních zdechstojí rozepsány vzkazy náhle zchudlýcha jeden z nich mi povídá:"Přál bych si, aby mi můj vnitřní hlas(můj průvodce)poradil kde si mám v létě zasnakrást zelená jablka. "počáteční znaky požíral už jak saze časa ta zeď bezděčně objímala jablečný sadv pardubickém krematoriu hledám pana Kopfrkingladnes není tu, že ani nikdy nebyl. bradu si opírámo nízkou zídkua vduchu si povídáms mrtvýmia kousek ode mnevidím čerstvě zažehnutou svícia pod ní tělo spící
. samota je chrám.
Sloní ukolébavka
V dešti slůně tiše spí kapky neslyší, že tříští o bahnitou zem chobotem škrábající kořen žen-šen Sloni bojí se myší jako děti těch nejvyšších lidí kolem nich,neznajících smíchnepopadají se za břich.
bez názvu 1(ženě, na které je snadné viset a snadnější se oběsit)
Dotýkáš se prstem zpět letního vánku chápeš se cípu deky sněžné, nechápeš sebe sama v darů obležení nemožno ulehnout k spánku za uchem myšlenky něžné, jak přelít se do ránaNelijty vlasyze džbánuna podlahuNeříkej:"Tak asi to nezvládnu. "Odvahu. Rozvahu. Žena jsi.
a womb - a war - a tomb (getting through)
echoes, shadows . the pieces of answersof our beings and black&white stories,the smoke and the dust of our babies,this grace and a disgracesomewhere in a black rooma tombswallows swallowingthe bubbles leaking out of our brainsreasons of our actionsare fingerprints on the glass,where our souls are stored at the bottom,a psychosis kisses the face of a wooden puppet. to the room belongs no doora warThe wall swallows the wings growing out of our bodiesLight a match and let the flame come to youYou crying a moon in a rooma wombget through.
Twin Peaks, devátý díl. o otravě kouřem
Mám pocit,jako by mně někdo přilepil pusuk výfuku od autobusu.
O stromu
ponoředo hlíny na dvořena vysoké hořekořen roní slzy tvoře . mořeve výšce v kůře míza kanena listech oči visí uplakané . vítr vanev komořev podkroví nahořehoří mládenecovšem unaven hořemstojí na okením ráměupadá dolůvětev - podané ráměv pokořenasedá na ořeho-ře-ku-je-podkovy na řádek notovýse řítí v rychlosti přemýšlío tom, co je pojí, pak stojí a koně napojí---pod kůrou, pod kůžíschovaní dva lidéon chroupe jadérka, což její jsou dětipod kůrou ukrytámladičká dívenkaon o ní sní, když v koruně sedí.
Prostý kořene
na vyhlídcese člení ostré strouhydělají se samozřjemně z chudýchdělají seze přírodyzjevuje se pod rozsáhlým mrakemten nad ním je,když prochází státema je zmatenpo půldoběchtělo se mu zpátkyavšak zkrátkachyběla mu matkazemě vratkápo půdoběpo půlčasečiročiré zloby,co přišla sez bezviné ostudynebyl zasepo půlčasea tak stojístále v jednom místěa ví jistě,že má srdce čistéjako strom jeznehybněn (bez kořene).
Radiohead meditační
Thoooommmm Thooooooooooooooooooommmmmmmmmmmmmmmmm
Thhhoooooommmmmmmmmmm Thoooóóóómmmmmmmmmmmmm
Tttttthooooooooooooooommmmmmmmmm
TTTTTTTTTTTTTTTTTTTTThhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhooooooooooooooooommmmmmmmmmmmmmmthóm shanti.
Konec konců...
Klečí jako narcis na dně žalu. dku ve mně je dotýká se křídel můry marně démon v něm je bledá tvář oči setmělé v duši uvnitř prosklené spřádá nit mezi prsty štíhlými pro všechno zlé klečí pavouk noci pevně země drží jej vláknem mezi prsty měsíc i slunce přikryje měsíc jako slepce oko matně lesknoucí se ve snu všeobsažném sotva vidět vytrácí se klečím v šerosvitu v položalu nevím odkud přišel sen se vzdaluje vyšrouboval měsíc z nebe jako žárovku pod tím vším zhasnutým spím.
. v konci konců
Poklona
pro otevřenost děje změny znenadání shledání ženy pro uzavřennost kruhu bez neduhů na tělech všech mých druhů pro rozvíření vzduchu šeptavým mluvením potichu vduchu pro pohledem brázdění dalekých břehů na pohlednicích adresátů neznámých pro božskou velikost věží snových a že z horizontu
se odtrhlo
hejno ptáků
větrem k tanci vyzvaných
Včera večer jsem...
Včera večer jsem měl pocit, že mi někdo napíchal jabka na prsty.
Nokturno pro Johanna Sebastiana Bacha
v červené trávě nahý Boris Vianmost Varolův, klenoucí steradianpříliš pravdy v tónech falešných pianna střeše básní Johann Sebastianpláče Johann Sebastian. kol domovů prochází ve tmě stínpřemýšlí o krajině bez krajinv karafě uzamčený karafiátod stropu řka: "takové místo není"třeba Johann Sebastian. .
Studeně plouží se den
Studeně plouží se denod sedmi k devítiv mlze ztrácí se denv posteli přivinu ho k soběRoztrhané panenky
S žirafou valčík
Smetís žirafou valčík tančía všichni koldokol opilí jančíSmetí prožívá teď svých pár minut v ráji s nía všichni se radují, rádi se mají, v stoji na prahu Máji, sníŽirafa taková jedna, kterou všichni znajíPod nožkama z tyček leží jí bedna, co provázky tajíSmetí tancuje o 106 za světový míra všichni se radují, čistě se milují a všechno je clear (klír)Smetípozdvihnuv hlavu a usmav se sladceřekl: "Nejkrásnější je slyšet dětský smích v očích. "---Smetís žirafou valčík tančíDěti,s žirafou válčí tančík.