Písmák Ve skryté místnosti za jeho očima
Sedím v místnosti bez oken, dveře zamčené. Celého mě obklopuje šero a ticho. Jen ticho a tma. A prázdný pokoj, ze kterého není úniku, mě děsí, děsí mě svou rozlohou, svou prázdnotou.
BYLA...
Byla tma a byla zima. A bylo ticho. Velkou místnost osvětlovaly pouze rozkmitané plameny krbu. Seděli jsme poblíž, já a Barbara, v křeslech u malého stolku.
Mé lidství
Mé lidství jako mé prokletí mne omezuje,
lidské konvence a lidský řád
jen to můj prostor vymezuje
jen to, co mne svazuje, co nemám rád.
Sedím sám
Sedím sám a píši smutné rýmyto jediné,co mi zbylokdyž došly mi mé šťastné šprýmyco vždy jich tolik bylo
Plakal bych, ale vzali mi slzykřičel bych, ale vzali mi hlasuž víc nestihnu a to mě tak mrzíkdyž sedím sám a šediví mi vlas
Psal bych, ale nemám čímpsal bych, ale nemám na coMluvil bych, ale nemám s kýmkdyž sedím sám a nevím za co
Měl jsem já přátele, to oni mi vše vzalimí přátelé kuli pikle bděleto oni mě sem zavřít daliTeď sedím sám v tmavé vlhké cele
Politika v Čechách
Co se dějě krutýhošpatnosti se dějoujeden hajzl druhýhove vládě se krejou
Modrej pták, anebo růževo prachy se peroutěžko tady bude hůřevšichni na nás serou
Paroubek a další mozkyIQ nule rovnopolitici samý troskyv hlavě mají hovno.
Zrození lásky
Chlapec s dívkou naproti sobě sedí,naproti sobě,do očí si hledí. Jak tam tak sedí,najednou to vědí:Milují se.
Každý toho druhéhorád má víc než sebekaždý k tomu druhému --Miluji jen tebe. Ona jeho a on jí,oba dva to dobře ví:V tvém obětí je nebe.