Písmák Cesta
V osudném valčíku, k poslední štaci,
zlehka nás unáší klapot kol za obzor.
Každičkým pražcem se naše pouť krátí.
Tá-tam-tam, tá tam-tam. pomalu.
Ještě ne
Dřív, nežli stařík Charón mnev dál sveze zanedlouho pryč. Dřív, nežli ztuhlé tělo méblíž pozná všechny slasti márchci zažít střípků štěstí pári rozdrolených třeba. ať. Pak v rubáš vklouznu, když dá čassvůj pokyn tiše přeplout Styx.
Prebúdzanie
Milujemospalé slnko, čo svieti ružovonežne, keď s prísľubomrána mĺkvo uzamyká nebo hviezdne.
Zívajúc viečka otvára,strapaté a eštebosé. Šťastné sa čvachce, ponára v trblietavej čírej rose. .
Děkuji...
Tvou tvář ja neznám, nevidím. Jen tuším její obrysy. Hlas, jehož hloubku neslyším, má dar mou bolest utíšit. Ruce vzdálené na míle dokážou něžně pohladit.
Tebe...
Kiež by som smela pohladiť ti čelo, chladivou dlaňou plnou clivej lásky, poláskaťtvoju dušu, nielentelo. Môcť takobjatím vyhladiť ti vrásky.
Rada by som sňala ťarchu z tvojích pliec, tvoj bôľ i trápenie vzala na seba. Viem, si hrdý, nedovolíš slzam tiecť.
Kolíska anjelov
Jemné ruky ženyzohrievajú tíško drobné údy. Krehučké,nehybné, sinavé. Ruky plné nehy, kolišúce v rytme mĺkvej hudby, bezduché telíčko meravé.
Nikdy sa dýchať nenaučí,nikdy sa na svet neusmeje.
Střípek štěstí
K veršům se tiše uchýlím,kdykoliv mé srdce citem přetékáa raší mu křehká křídla motýlí. Zapomínajíc v té chvílí,že tahle něžná cituplná řekanení pro opuštěného člověka. Štěstím prchavým své srdce opíjím.