Písmák Ukradený dotyk
Ukradený dotyk Ležící v polní trávěMálo blátivá louže Kamenných stínůNese se větrem Rozkvetlou kukuřicíDo prázdné náruče Mrazivé vániceSmyslů a vášně.
Rozlitá
Rozlitá jako touha deště stékat po kapkáchnatěšených okamžiků po lístkách živých tužeb pracovního dnedo písku vzpomínek prodlouženého nekonečna.
Nedostatečně vcítěná
Nedostatečně vcítěná Do sebe samaZabořenáV hutném sněhuPo okraj kozačekKřičímDo sebe samaZapadámDo cizí neexistenceSpěněného prostoruZ bublifukuDo sebe samaVolám o pomocTrpícímŠkubnu tělemV mrazivé závějeA šeptám do sebe sama.
Ohlédnutí
Ohlédnutí za posmrtnou vůní černé kávyjej probudilo k dalším minutám laskavého chvěníPlynová komora se otevřela a pohltila další minutu, den, rokOdtržen od matčina prsu čekal poslední polibekNesdělitelné ticho problesklo místnostía zavonělo další odstrčené nové ráno.
Paralela osudu
Paralela osudu Visela nad obzorem Tichá a nepoznaná Stočená do klubíčka Neonových citů.
Cesta lesem
Jdu rozvonělým javorovým lesem,větve stromů jsou filtrem mých myšlenek,starosti se mísí s prachem,který ze silnice odstřeďuje vítra můj krok. Krok,lehký, dlouhý krok,nic není lehčí a přirozenější,a přitom i ten krok jsem se kdysi musela naučit. Zmatek zanechávám jen v mých stopách,podrážka silně připomíná něco jako mozkové ganglie. Jamování známého jazzmanaladící s troubením jelenaleží pod javorem opodála čeká na posluchače.
Nepřítel čekal
Nepřítel čekal za rohem k večeři,datel ťukal, konipas broukal,nožky má lehounké jako pápěří,vlak na ni troubil, saniťák houkal. Brýlemi koukal, natáhl ruku,v momentě celý svět pozbýval zvuku. Udělal kuku, ku kuku kukukukuku kukuku kukuku kuku. Nebylo zvuku, tóny však ladily,políbil ruku děvčátku bez viny.
Skřek
Skřek propletený mezi prstysklopil zrak k chodidlůma čekal. Kolem jen šum. Rozkvetlé větve trčely do oblohya nechaly vítr hrát si se svými listya okvětními lístky nerůžovělých květů. Kolem jen šum a vítra pár malých klukůhrajících si na vesmírnou válkua hezká vdova hledající štěstí,které po cestě ztratila.
Májové bouřky
Májové bouřky pomalu přicházely po starých zámeckých schodech, ve studni sela selka podzimní vítr. Časy to byly dávné a věžní hodiny ukazovaly na odlétající straku, která jim ukradla poslední zlatou číslici. Selka spadla do studny a nezaštěkl ani její Azor, kterého na dně nedopatřením přimáčkla. Omluvila se mu a odešla podél studniční stěny nahoru směrem k nebesům.
Bláznivý shon, nesnesitelný klid
Bláznivý shon, nesnesitelný klid,
zlomený strom, barevná nit.
Červený dům, zelený byt,
krvavý sloup, atomový kryt.
Chlapeček ležící v prádelním koši
Chlapeček ležící v prádením koši,
střežený před svou maminkou,
lehounký obláček byl jeho duší,
přikryt byl modrou košilkou.
Bláto blátem
Bláto blátem vždycky nebylo.
Prach a hlína,
životodárná surovina
a ten prach.
Bolest, slova, válka
Bolest, slova, válka,
noc, trápení, dálka,
papír, jazyk, nota,
saze, bláto, bota,
Podezřívavá
Zvědi světa sice vědí,
slovem ale nepovědí.
Svět ví jen to své,
to mu víc než stačí,