Cesta lesem

Jdu rozvonělým javorovým lesem,
větve stromů jsou filtrem mých myšlenek,
starosti se mísí s prachem,
který ze silnice odstřeďuje vítr
a můj krok.
Krok,
lehký, dlouhý krok,
nic není lehčí a přirozenější,
a přitom i ten krok jsem se kdysi musela naučit.
Zmatek zanechávám jen v mých stopách,
podrážka silně připomíná něco
jako mozkové ganglie.
Jamování známého jazzmana
ladící s troubením jelena
leží pod javorem opodál
a čeká na posluchače.
Javor je dokonalý
jako veverka
tančící v koruně mambo,
jako ta cesta nasáklá chudobou
několika lesních turistů.
I já jsem v tu chvíli dokonalá,
i mé myšlenky
lepící se opět na podrážky.

---