Písmák čekání
Chodím po putykách - páchnoucích po rozlitém pivě.
Kreslím prstem čáru do pěny.
Polykám jed, vydechuji obláček dýmu - jeden za druhým. Nádech, výdech.
Lhostejná
Do ticha noci vkrádá se pláč,
bortí se zeď a plameny šlehají
do výšky oken mých,
něco v nich hledají.
Konečná
Tupý pohled pokládám do prostoru mezi panty dveří.
Hledám stín jedné duše, co ne a ne přijít.
Dokončete výstup a nástup, dveře se zavírají.
Nepřišel.
Kdo?
Kdo uvěří ptáčeti, co urvali mu křídla, že umí létat.
Kdo ukáže směr .
Kdo znovu křesne kamínkem, až jiskra vyletí.
Kdo pomůže znovu vstát - prost všech soucitů a dojetí.
Louže
Slunce shlíží svou krásu v kaluži dešťových kapek.
Lidé bezostyšně korzují ulicí,
míří do nikam,
v hlavě milióny starostí - nicotných,
Lhářka
A nekouknu se do očí barvy luční chrpy
a v těch vlasech, jak v černém sametu nebudu prsty utápět.
Mávnutí vějířků motýlích křídel mne nevzruší.
Neucítím nic, až uslyším rajskou hudbu úst k líbání stvořených.
Kruh
Den bez Tebeje věčností bez konce a já nesnáším věčnost ani konec.
Den s tebou je okamžikem, kdy konec nás stíhá už od počátku
a já nesnáším počátky, které jsou jen indicíí konce.
Buď mým začátkem i koncem,
Svědomí
Brečelo svědomí na rameni,
styděla se dušička bolavá,
všude se stmívalo, jen v dálce na obzoru temnota byla potrhaná.
Hleděla jsem tím průzorem do dálky
Motýl
Chci letět do nikam, ne volným pádem řítit se střemhlav dolů, nevědíc a nechtíc vědět, jestli kdy dopadnu.
Já - němý motýl s utrženými křídly píšící řádky do mraků.
Dole záhuba, nahoře smír - stoupat už nemám šanci.
Vítr si se mnou pohrává, bezvládné tělíčko zmítá mezi dvěma břehy.