Písmák cukrová vata
V nekonečně modrém průzračném prostorupluje tiše cukrová vataumět zastavit časdříve než se rozplynena jazykustejně jako vločkana nosevystrčit ruku z letadlaa trochu si jí natrhatna památkuna dětstvína matějskou pouť.
voyeur
zbožňuje ji, tu svou drobnou neřestredukovat zorné pole na malou klíčovou dirkuhltat okem zprvu vláčné pohyby dívekkdyž se vysvlékají ze své nevinnostipo ma lujako had z kůževyhrnují nad kolena látku-cudnostrty pevně sevřenépovolují popruhy nesmělostia pak strhnou ze sebe své poslední cnostihladí svá bílá tělatřou pevná stehna, jedno o druhérůžolící ňadra v dlaníchvzdychající se divoce zmítají na podlazevlasy rozprostřené jako svatozářa představují si, že je někdo pozorujeklíčovou dirkou.
...
Byl jednou jeden pán, který byl povoláním leštičbahna. Bydlil v krásném domečku na náměstí a měl půvabnou ženu. Lidé ve vesnici si ho velice vážili ,protože to byl jediný leštičbahna široko daleko. Možná si říkáte, co to ten leštičbahnamůže být, ale nelamte si s tím hlavu, on to totiž nikdo nikdy nevěděl.
ABS
Ráno se vzbudíš s úderem šestý,deš do koupelny, kydneš si pastu na triko. Necháš ji tak. Levný kafe ti táhne z drškykdyž jedeš tramvajía lepí se na tebe bloňďatá děvka,bleje sračky,je ti na nic, nejradši bys jí vymrdal mozek z hlavy. Jenže.