Písmák Šnuptychlí
Až dostanu kapesník,
půjdu
zeleným mořem posekaných dětských rukou,
nahoru a dolů,
Apetyt
Krásná kramářka hobluje holým dětem hlavy
však nevyždíme z nich do kávy dosti šťávy
a kravál do nich vráží v sedě
musejí za trest žvíkat makrely a sledě
Bažina
Nevýslovno
nosí dlouhé nohavice
v zemi tisíce komárů
za želatýnovým sklem
Putinka
Prostředí: Zahrádka u restaurace, příjemné příšeří
Okolo hospody vede silnice, v mělkém příkopu u silnice leží mrtvý člověk zakrytý trávou. Mezi silnicí a hospodou stojí dva dřevěné stoly s lavicemi. U jednoho ze stolů sedí dva muži (15. PIVO a 5.
Kytky a zelenej vopruz
Chmýříčka s chrapláním chomout nektaru rozlévají do krajkových soudků kopretin Úžas plaská plováky o mléčné malovátko v kávové vanilce .
Potůček
Oceán KorábRybičky s kapří pusinkou rozpačitě pošilhávají po mé dřevěné noze zvesela mlčí tu mou oblíbenouLoďka potí z boku na bok smyčci cikánský čardáš Řekla utop se a vítr křičel utop se vlny vyly utop se žabky žadonily utop se utop se a čardáš čaroval utop se. utop se . utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se uotp se uotp se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se utop se. .
Houpání
Za oknem tancují železniční sloupy a kroupy na ně letí z nebe nechci psát na papír chci psát do tebe sloupy poskakují a ten vítr hloupý fouká a neví že je hloupý volám sa Jožo a čakám až sprievodca vstúpi hledá se kupec co můj život koupí houpy houp šeří se smráká to slunce nás podvádí všude jen kroupy chci toho kdo koupí a houpání mu nevadí myslím znám bod varu srdce a nejspíše koupí kdo to nepodstoupí a vítr šeptá že koupí jen hloupý hloupý vítr.
Konzum
Upíři v řadě na mě stojí frontu. sem tam. vlkodlak se marně snaží procpat a fousatá kuchařka. u okénka.
sýrová realita
(1998) kapky sliní prsty bažin a krákají po sobě jako devatery pestří svetři vláčí rozlehlé půlpokoje po prostříhaných výlohách ve vjetnamských stáncích a nechápe že se nosí dlouhý nosy a vraní čepice koupí si kupu klopsů a u táborového ohně k okusování jako stvořené se budou choulit ve svitu lampy z mostu deprimovanej disident se de udat události nabírají rychlý spád sladí dvě kostky dvakrát po směru a dvakrát proti oprosti sopku od lávy losí nosy v pytli zlosti s nimi moří modrovous kytaru brnká na ni brunhyldiny akordy a nosí v ranci ruměnců plnou tvář radost pohledět dětem nemocným i krémovaným kosou šupnu burák za ucho sangvinickej tučňák sleduje požár národního divadla hasit ho ani nenapadne že prej u nás na pólu máme rakety a kurty jako samozřejmost a tak se tropy topí v horečkách a na jejich jevištích se odehrává poslední představení žebrácké opery rusalky v čechách a opilých šejdířů veliký sonet na rozloučenou sbohem všechny dodatky pod vykřičníkem vykřičený dům hostí hosty číši dobrého vavřínu roztomilé ropušky upouští doušky svého přirozeného plynného aromá rourou rovnou přes les ještě že pod močálem žijí kapradinové kteří čistí spadlé listí jako poslední zvedají šampaňské ze země a opilecky krkají pod jeho vlivem laskominy si nedělají ani myslivci vracící se z velké polní mašinérie rudolfův zajíc byl prouchnut skrz břicho robertův žabák ho dones' pod krb a rozárka co má ve stodole rojsrojse ho naložila do láku že prej jako utopenec vydrží dýl živ londýnské uličky jsou po dešti čiřejší než mokré molekuly o sebe s drnčením slintají nejsou lochtivé nejsou z azbestu ani z cipřise rovně pokračujou rovnou pod rohama králů podsvětí rejsek rejpe se rusalce v zátylku rakev už rozdrásal a teď se rejpe přímo v zátylku rudým čumáčkem roztomilečkuje po pokoji plném hoblinek a pentagrámků koho kebule bolet bude bude bolek polívka slunce svítí a mladí muži nastupují do bojingů americké proužkaté proužky vlají hrdě na tyčce izraelská vlajka na druhé žerdi je připnutá obráceně rozrušené fanynky pospíchají k pultům pro nejnovější výstřelek mekdonaldí módy i rozrušený musí rozeznat slunce od světlušek reklama klidně láme hlemížďům křidélka a rozbíjí kadibutek plnou zahrádku hlemíždí játra jsou skřehlá a křehká červotoči toho zneužívají a potutelně se pošklebují jizlivým mravkolevům do skyslé polívky louka se loučí s lidma s mravenečkama s většíma menšíma skutkama a odchází pomalu domů k hradu dát si ještě před spaním teplou večeři kostky zmoklého kamene a tma jak v pytli odraz už vybledlého ohně a na tváři šňůrky.
Kosodřevina
Železobeton noční raubíř hradí hladinu paniky hororovým houpáním papírové lodičky labužnej plástevník odtéká řekou pozpátku pro nic co chtěl by zdebužírovat nijak neuhnije nicota nervózních nikdy neuzří kanón korfu korunujte mě hned dost čekání na barbarské čaje Kleopatro černáš leskuchtivý korbáč v Akapulku abstraktního absolutna vivat vodka vivat, dikobrazův návštěvníku šablona noci ohýbá zápěstím a vlci neví co výt koroptve neví kde umírat a já nevím co cítit co na to říci.
Poezie
"Další, prosím", zavelela trafikantka. Do okénka nahledl mládenec s čírem na hlavě. "Startky. " "Třicet dva.