Písmák Vnitřní strana igelitu
Jen ránabylo to rychlejší než jáněkdo mi teď dává klíča říká že je poslednívždycky jsem si mysleljaký by to bylokdybych někdy mohl za zrcadloale teď tam musíma nebudu moci zpátkybrečel bychkdyby to jen šlo.
Ležím na zemi jak přetržená nita místo peřiny dostal jsem igelitzítra si lidé řeknoudalší blázenoni si to řeknoua plivnou na zemsnad se to nedá pochopit.
Dobře mi takjá vímty nechybuješ.
moje malá Story
moje malá Story,napsal bych si tětak jak to chcinormálněujetě
ale jsou místanad který nenípoznáš to takyve vyprávění
vzácný jak nálezyco seuž nepoztrácíposlední penízevíš že se doutrácí
smutný jak kartykterý se neobracíi jako listyco nikdo nepřevrací
Metronom
Vymetám stranyjako kyvadlo
To je cesta domuz bojedo metronomu. co je.
Nevyjdem živívráží nám do hlavy žihadlo plnýotravy
Benzínka
Mám malej stanna čerpací stanicipodívej dolůpodívej na silnicimiláčku svodidla tě svedouty auta po ní dneska nikam nedojedoua čaroděj na plný čářeti něco vyčarujepro svý dušenamaluje spoutaný poutače studenýna všechno bezcennýSlečna nádržje pořád nadrženáchvíli ji zadržsama nic z toho nemáležíme ve stanua já nepřestanucelej svět - tam a zpět.
První chuť
Jsi mandarinkazabalená ve svojí kůřepust mne dovnitřpust mne tamotevři dveře -- ochutnám.
Mám strachdocelaco když si trpcekyselá.
Zrcadla nože
Nože lícejako dvě plícestudenýdvě stěnyprosklenýjsou stolyprostřenýa hranyzostřený.
Dva hrnkyjeden čaja krevpolykaj.
Večernice
Saturn na prstýnek čárkuje orgasmy. Dobrý ráno večernice,tohle na zeď nedáš,starej výhled do ulice,máš něco víc. nemáš. Dobrý ráno planeto,kterou slunce hřeje,tvýmu světlu nevěřim,kde je teplo.
Rychlejší než myšlenka
Jak to jen poskládatkrabičku z ničeholidé mají tak špatnémechanické vlastnostia normalizovaný -hezký věcito je tak smutnýmy sme jako sirky. .
Lehátko naplněné jejím dechem, který záhadně zmizel v klimatizaci.
Návrat. je zamítnut
lehátko ucházíněco je špatně
já lehám si - potápím se
zbyla jen tvář igelituobraz bílého břitu navždy mě odkrojíod jejího dechu -mizí v klimatizaci.
Psycho
zase -zase -. to samýzase -zase -. vše spravípsycho -psycho -. já už tě nechápupomalejc -pomelejc -.
Naivita kytek
Skvělá kámoška - naivita,dala mi další polibek,a z miliónu kytek,žádná není pro mě,sousedé z patra,shazují vázy plné,z okna,do tmy,a mé výkřiky - ne,jsou stejně naivní,za letu je obalují,než se do nich zamilují,a pak váza osamělá,dopadne na zem,a moje holka - naivita,mi dá další pusu,jdu zalít kytky,nebo spíš - zbytky. .
Neupřímná...
Melancholie spánku,mě zahltí,než dozní falešné tóny, a mastné rty se dotknou,papírové tváře dívky,z titaniku,co na svých sinusoidách,ztroskotá,zbyde z něj prázdnota,tvých slov.
Postavy u ledničky
O půlnoci u ledničky,scházejí se postavičky,povídají o životě,o lásce i o sobotě,a když k ránu odcházejí,jakože maj to co chtějí,dívají se na hodinky,zas jim vadí-ty dvě činky.
Až od sebe odejdou,ztratí se a nenajdou,zavzpomínaj postavičky,na druhého od ledničky.
Zavzpomínaj o sobotě,na hovory o životě,láska k druhé postavičce,skončí fotkou - na ledničce.
Úniková chodba
V únikové chodbě,bliká zářivka,pláč,kroky,smích,láska,štěstí,sníh,konec,alkohol,tanec,rock'n'roll,pláč.
Krteček
Sklepní království má,tam omítku z hlíny,on nezná žárovky,a má dlouhou chvíli. On dovede milovat,vůbec nic nevidí,v nekonečných chodbách,daleko od lidí. Jeho nádherný oči,já nemůžu vidět,vidět je plakat,nemá komu chybět. V podzemí je sám,chtěl tolik by dát,nikdo mě nikdy,nebude mít rád.
...že bych až brečel
Jako když trpaslík,miluje Sněhurku,jako když žížala,rozkrádá okurku,Jako když kapesník,letí do koše,a někdo mu závidí,ty dotyky. Jako když vínoteče proudem,Jako když řeka,stávkuje,a polibek,je hroznej bohém,a polibek,se vnucuje. Jako když mobil,čeká na zprávu,a normální člověk,shání si trávu,pak je vše krásný,že bych až brečel.
Ona má skvělýho bráchu
To mě dostalo,jak řekla čau brácho,a zamávala slunci. Je to sympatická koule,zářící oči. A nenajde se člověk,co chtěl by se smát,jejímu bráchovi,co má jí tak rád,že je tak tlustej,a neumí lhát,z výšky nám odpoví,když budem se ptát. Celý život sám se kouká,z autobusu,zamilovaně,a tolikrát už chtěl,dát ségře pusu.
Pampelišky
Možná kdyby,láska byla slepá,poznal bych ji,alespoň na chvíli,a moje duše,nezbyla na dílyosamělejch dní,nezbyla na díly,náhradní. Když nemáš na záhradce,slunečnice,miluješ pampelišky,ty prostý holky,z ulice,taky maj rády,víš,taky maj rádyslunce. .
Dopisy času
Možná bych se dostaldo postele,přes hromady prošlejch dopisů,promlčenejch vět.
. však čas,ten prospěchář,zneužívá svět.
Neúsporné vyjádření pocitů
Mám už pár piv, miluji to,jukebox hrál,Vypsanou fixu,seděli jsme,kouřili jsme,bylo prima,je to naše vina,někdy moc nemyslim,nad tím co bude,stavy kdy všechno je krásný,a běžný věci,tak zvláštní,básním o ničem,totálně happy,sbírám svý střepy,škody že tu nejsi,já tě mám rád,jsi moje síla,co chci ti dát,hezky se smát,směle se ptát,bez váhání,pousmání,kočičí oči,maj děvět životů,tak trochu,než příde smrtelná rána,ospalý rána,do rtů tvých psána,ve verších zpráva,nudí mě tráva,údělem dána,feťákům bez zájmu,lidem bez lásky,která je krásná,když se zdá prázdná,i přesto já žiju pro ní,však vím že ne,snad asi nikdy,ona pro mě ne,jsou lepší slova,od lepších stylů,co uznávaj správní,tak hrozně správní,kluci,pro někoho,neříkám tebe,myslím si své,myslím na tebe.
Večery v pohádovém domečku
Večery v pohádkovém domečku,seděla naproti mě,málo mi bylo však,cítil jsem ten tlak,dole,kam nikdo nesmí,tam se jen sní,cestuje má duše,někdy však lehce,smutně a suše,a tak má zákeřně,zezadu,špatnou náladu,vždycky však uplavu,za obzor daleko,tak moc to miluji,když jsi na měkko,z toho co říkám,tak hrozně daleko,těch pár kilometrů,co pojí nás,zabjí nás,milují nás,pár kilometrů,nekonečných,zlých,hrozivých,alespoň přátelských,jen,a pouze,jen, já a ty,kéž by,někde jinde. .
Spěcháme do škol
V parku města,voní tráva,válej se stříkačky,spěcháme do škol.
V parku města,milenci v trávě,láskyplně snídají,spěcháme do škol.
V parku města,válej se trosky,spadnutý z nebe,spěcháme do škol.
Spěcháme do škol,a uctíváme Budhu,jednou mi dá,láskyplně v trávě.
Vabank
každým slovem,hraju vabank,otevřené uzavírám,uzavřené neotvírámkdyž po jednom pivu,říkaj mi už nepí,zakrnění nedovedoudostat šťávu z pomeranče,já vim, někdy je kyselápak v studený chodbě, s prázdnou ledničkou,sleduju tváře,dívčích portrétů,hranicí jejich světa .
Pot na luxferách
vezmu tě za ruku.
. jednou
tam kam se chodí milovat.
když se jim nechce tancovat.
Prokletá dimenze
Nikdy už ty plytké rýmy,nikdy už ty hloupé kecy,puklé srdce, miluju tě,přitom je to o erekci.
Krásný věci přeci nejsou,víš, láska je chemie,radost pojistí alkohol,přežívá se, nežije.
Stavíme na konci cesty,sčítám šrámy života,jízda po dimenzi zemský,už vím co je samota.
Sebevrah
Touha být zajímavý,žiletkou volá o pomoc,musíte mne litovata já musím přežít. Ostatky sebezáchovy,poruší synapse mých nervův cíli bytí nepřitlačí,ruce zvadlé na kost.
Neznámý malíř
Chtěl bych poznat malíře,co vyplnil mi okenní rám,tři smutný světla se nikdy nedotknou. střechy chátrají nad mým rozumem. Nad tím vším se rozléhá oceán,v noci sleduji majáky zapomenutých míst,určují cestu opilým námořníkům,strnulí svou bolestí.
Emulze klína
Padala slza na její klín,zmáčela krajinu džínoviny,pak zvolna vysychala. Padala rosa na její klín,navodila atmosféru letního večera,s ránem vysychala. Padal sníh do jejího klína,navodil pocit lásky,oblékla si džíny.
Milostná lyrika
Shrbený nad papírem,psal milostnou lyriku,doufal že se objeví--jen ozvěna tikotu.
Zasněný u kytičky,zaléval v kontakt listu,hodiny dál běžely maraton,a hipíkovi zvadly květy.
Znuděný metronomem,hleděl z okna čekárny,oni šli spolu ruku v ruce,a poutník to rozjel znovu.
Princ at the disco
Pohled mi dal sílu,do ničeho,vryl se do paměti,nepatřil mi. Pohled mi dal světlo,do myšlenek,přizvednul laťku,kam nevede žebřík. Pohled mi dal touhu,do setkání,s malým princem,tenkrát nedočet sem. .
Budoucí literáti
V tmavé školní chodbě visela na stěně,nakřivo držela smutný stránky papíru,s prázdnými obsahy jako duše těch básníků,co říkali si budoucí literáti. Nikdy jsem na jejím těle dílo neměl,možná pro upřímnost a podivnost veršů,ta holka ze dřeva se hlasitě smála,zámečkem od nitra mě donutila kleknout.
Víla
Už bych se ani nedivil,
kdybych tě spatřil u sebe v obýváku
jen tak,
s vysokou horečkou,
Jízdenková čerň
Na autobusovém nádraží,
stojím sám,
sebe se ptám,
proč nepomáhám náhodám.
ZELENÁ
Jenom tak seděli a drželi se za ruce,
jeli spolu v autě, vůbec netušili kam,
snad to bylo jedno, totiž hlavně že jsou spolu,
přestože mlčeli, cítili se moc fajn.
Nescafe
Pomalu dochází mi sklenice s kávou,
po ránu tři v jednom, vždy rád si dám,
mé chování dávno je spojené s pravdou,
že tři v jednom dávno jsem, já jenom sám.
Kapka v moři
Jsem malá kapka v moři,
a zase používám květnatých výrazů,
co nejsou moje,
a podobají se reklamě na prací prášek.
Daliho obrazy
Daliho obrazy,
jasnější nežplytké růže,
v koutu smutného ticha,
se dotýkají střípků osamělosti.
Místa
Ta místa jsou zvláštní,
i kdyžobyčejná,
vždypotkávámtam zbytky vůně,
vyhaslých vzpomínek.
Cigareta
Je to tak zvláštní pocit,
jak první cigareta,
když dálku osvítí tma,
a jaro listy zpřetrhá.
Šlápoty na peroně
Poslední vlak dávno projel,a přece dál čekám,smutný peron neporadí,co šlápoty z prachu snad tisíců cest,mu o nich v noci zašeptají. Zarostlý travou,zná cesty zesnulých pasažérů,stojíš a vnímáš,smutně ty obrázky snímáš,touha je zbytečná, jak válečný znak,jak přeťatá závora, když ujel ti vlak.