Písmák Hans Ublinkl 2
prostěvidíš,žektomučuchneš
aočitistojí
nejsoutividět
Jsemdutýjakhrubáosnova
Do práce
Život není takový, jaký bychom si ho představovali
Ze zdi trčí dráty
Chytáme se za studené ruce
Snažíme se pochopit
Hans Ublinkl - Sentimentální
Cesta do svobodné země
Arbeit macht frei
a bílá tma
zapadli jsme hluboko
V hodině slunečné
Sluneční hodiny tikají do mrazu,
vidím se vtvým oku vduhovým odrazu.
Chci se ti přiblížit, zavrtat do tebe.
Zírám ti do oka, směju se na sebe.
akutní zamilovanost
z nebe se snášejí ovesný vločky
v zahradě běhají plyšový kočky
všechno se najednou zas jinak točí.
čteš mi to v očích
ovečka
po okraji země běží
je ovečka malá
a já se tady válím po tvých rtech
a pohlazení po nártech
Mou strunu zvuč dál
Pod světlem vybledlých neónů roztáhni křídla
Chuť dálek ti vsákne do rtů, nakrm svou tvář
Vuličkách zní hudba cajónů a už je zítra
Pach vína ti stírám ze rtů, nastav svou tvář
Kde není zauzlení, není rozuzlení
Jsem tvoje královna Jaga,
tvá lehce nudná Lady Gaga,
tvá tanečnice kankánu,
spoluautorka koránu,
Ideály
Herman se zásadně nad nikoho nepovyšuje
ani nad poslední couru z vykřičeného domu
ani nad vraha.
. ani nad vraha své ženy.
Noční klid
Vzáclonách pokradmu průvan se točí,
vpeřinách choulí se zavřené oči,
vkuchyni pod lampou můra se zlobí,
hodiny tikají na čtyři doby.
a nikdy se nic zvláštního nestane
drceno stahy hrudního koše
žebra se do sebe zaklesnou hloub
malé srdce
ždímáno se vší urputností
Divoko a výš
Loučit se toužím,
už zapad den,
co v louži kroužil,
co lhal jí sen.
pozdně podzimní
Ať bílý sníh mě zakryje,
déšť moje tělo umyje,
ať oči zmizí pod nánosem listí.
Ať do země se rozplynu,
intimní
Líbala jsem tě vší silou,
ale ty polibky byly prázdné.
A kdybych tě líbala sebevíc,
nevyplnil bys žádnou z mých mezer.
Přítelkyně
Trapnosti, dej mi ochutnat své číše
Ó, jak jsi snadno kmání.
Ty sladká nezbednice…
Já velkou žízeň mám
V dlani
káravým pohledem se budu dívat
a na smutek si nechám zajít chuť
možná si řeknu "buď, jak buď"
možná se ztratím v davu
Každej si hledá svoje
Každej si hledá svoje místo
Kolikrát kopneš do země
A ona je tak tvrdá
A třeba’s byl i hodně blízko
zrnko písku
Ten tvůj způsob mě řeže přímo do krve.
Ty seš to poslední, co potřebuju.
Jenom stín radosti a zrnko písku spadlo do oka.
Co zase nechápu…
o tom se vám ani nesní
čeká na nečekané
a její sny se vlévají do moře
a už jez toho trochu unavená
a moře snů nás všech je odpadní roura světa
tě požírám
poslední kapky vína, co dopíjíš, jsou rosou právě spadlou a ty se tomu řehtáš jako blázen No co myslíš. Není to lepší na dálku a jen si představovat, co se nestane. (. i tak tě požírám.
míjení
tisíc nocí se brouzdám tvým dechem a doufám
tisíc nocí se toulám a klopím zrak
snímám tvé otisky zvěcí a věřím
a doufám
splynutí
tlustá tanečnice šátkem divoce zamává, přidá pár piruet a zmizí vzákulisí
kapela vyhrává a všichni jsou šťastní
šťastní a osamělí
ve svých myšlenkách
později
Duše je porézní, je křehká
jak kapalina ve zkumavce
nad kahanem
je modrá a ty ji chceš, chceš ji vypít
konce jsou smutné vždy
Mluvíš a do tvých slov
se hejno havranů pomalu vkrádá.
A pak
bez vyžádání
silonky
Jenom tak PRÁÁÁSKNOUT do bot.
to by byla krása.
Ale já nemám sil
SIL
Říkanka o promarněné šanci
Zhasnuto a zamčeno
je dnes ve tvém domě.
Teď už vím, že nemáš
volný pokoj pro mě.
buď mužem všemužným
tvé tělo
krajina potažená rychleschnoucím lakem na nehty
protože času je málo
Vorsicht.
o tichu
to ticho, co mi předkládášhusté jako koprová omáčkajedno z tich, co si přímo žádáaby do něj bylo vloženo slovoa současněskrz hrudní koš opletený obavami do něj nelze vecpat ani hláskua když otevřu ústa to ticho mě vycpe jako lovnou trofejpolykám, hltám ticho v naději že je strávím . a ono zmizízačíná pálitreceptory kontrolky mé kůže červeně blikajíHrnečku vař. a s každou minutou na ose časoprostoru ticho houstneticho kynevyplňuje póryláme žebrazačínám se modlit za ránu z nebe (k bohu, kterého neznám)a ticho prostoupilo zdivalí se k sousedům a dál do vesmíruplavu v něm už sama už ve snua už je mi to jedno.
základní otázka
pokládám si otázku
zda láska visí na vláskuzda pravda může změnit chtěnízda může přinést vykoupení
rád
jen se tak trošičku přitulitto se snad smía potom mi slza ukápnena tvůj bílý polštářsladká, jako když najdeš vnitřní klida odteď budeš na mé slze spátvšichni mě můžou proklínata můžou si i odplivnoutjá přesto budu cítit v duši klidjen jedno prosté slovo"rád".
Platonicky
Obdivuji tvou něžnou duši
a ze tvých slov mi srdce buší.
Tu představu mi nabouráváš,
když moje prsa ohmatáváš.
citová schizofrenie
obraz tvé ženy visí na mé zdi(klišé: mladá husička - druhá míza)CITOVÁ SCHÍZA.
Až budou vlci olizovat moje kosti
Až vlci budou olizovat moje kosti,
až jednou provždy vzdám se upřímnosti
a jestli skončím v prachu země,
pak smíš, má lásko, přijít ke mně.
Sladká
zapalte hranici
má kůže hořící
voní tak sladce
až to bolí
sním
Opilá při vzpomínce
nechci a neslyším
možná, že to zní divně
sním tě,
smývám vinu
za všechna provinění
trest
za naše pochopení
trest
slovo
Jako ledový závan vmetru vparném dni
Jako píchnutí jehlou
Jako vytržení ze sna
Jako „nevím, co si mám myslet“
začíná být dobře
Trochu to píchneaby bylo všechno lepšíJen jedno malé píchnutíné moc velká bolestDržím láhev za hrdloa vidím, že je z půlky prázdnáZačíná být dobřeJen zítra sehnat dalšíPřemýšlím, žes mi vrátil sílu"jak paradoxní", směju seTy píšeš moje básněa já ti jen vděčím .
čaj z popela
pijeme spolu čaj z popela
a popel vidím ve tvých očích
zima je
ze snů mi na duši táhne
Lasička posedlá
A já se vznáším,
já se trhám
A já se poutám,
já se vrhám
Tak nic
Iluze odplouvají do dáli
a my dva spolu ožralí…
Ne, počkat, dáma není nikdy ožralá.
Tak jenom ty.