Písmák miniatura do sněhu
do sněhu vydupu okovanou botou do sněhu, vydupu botou své přání usměvavý sníh je mému hlasu notou usměvavý sníh, v psaní veršů brání po pláních jiskřivých jak staré sáňky po pláních jiskřivých dál s větrem závodím pod čerstvý sníh od vína schovám kaňky pod čerstvý sníh pletenou šálu zahodím.
Zrcadlová síň
zrcadlová síň třech rozměrů, šestistěn pomněte, jak cítí se člověk neštasten vprostřed té marnosti uvězněn jen stále stejný obraz bezezměn ať oko padne kterýmkoli směrem Řím vypálený básníkem Nerem vlevo zmar dnů minulých zkáza jich, vpravo hleď kosti přátel zesnulých spolu s těmy svými smeť --na jednu hromadu-- vpředu šašek tančí s noži za zády zmatek relativity blázna střídáj lidé v loži členové Koperníkovy svity --hučí hlavou-- nad halvou září pentagram pod podrážkou svatozář chaosu bytí anagram Gabrielova milá tvář --děsí tě ve snu-- minulost nebo budoucnost bláznovství nebo moudrost pekelný chaos nebo ctnost vybírej, máš li soudnost --než Caesar vrhne kostky-- na jedné hromadě přítomnosti v hlavě hučící roje možností trápí li tě stav nespavosti stačí provrtat díru čelní kostí --a pustit mozek na čerstvý vzduch--.
tanec pera
světlo svíček krájí šerov ráji jeskynnímpodle představ tančí peropapírem šedivýmotočka s kličkou, piruetatečka na koneczanechaná siluetapapír je lakomecmodré barvy stužkaa snaž se sebevícnedokáže tužkavšechno krásné říct.
Motýlek
do suchého větvovímotýl se usadilv očích ležel třpyttisíců spadlých hvězdornamenty vykreslenéna svých křídlech štětcem umělcezaklapl a čekalvyčkával soumrakaž slunko zajdepak bude neviděnmůrám podobnýmyslel si, chudákže šedou barvu máskrz slzy nevidělzlatavě jasný třpytnešťastný motýl,co nemá nikoho kdo by do ouškapošeptal pravduo jeho nádheře.
list za listem
list za listem z nebes padálist za listem v náruč tvoulist za listem strom uvadálist za listem a mraky jdou stále dál.
na věky
Hrdý zpěvu svého kos na hrobě stál hrdý zpěvu svého samoten a stár hrdý peří svého navzdory mrazu stál hrdý peří svého těch černých brků pár hrdý štěstí svého majestátně stál hrdý štěstí svého z mramoru vytesán navzdory všem věkům stát vždy bude dál navzdory všem věkům hrdý a oprýskán.
Noc
Zabalena v samet prázdnoty s křišťálově průzračnou měsíčním svitem zalitou přikrývkou nad hlavou schovala jsi svoje milá očka pod víčka. Ty zářící oblaky světlušek Jak nesmyslně vzdálené… Při tom stačí jen natáhnout ruku a pohladit jejich třpyt. Poletující víly se připojily aby svými kouzelnými hůlkami vykouzlili nad tvým nosem futuristicky provedený účes. A orchestr mistrů muzikantů přihopsal mílovými skoky do ouška ti zanotovat Koncert pro tisíc a jedny housličky.
kvíteček
Sametový kvítek Průzračný jak vločka sněhu Letem spadlých pírek K zemi se snáší Jeho svět, Jeho matička Jeho všechno co měl Jeho malá větvička Ho opustila a nechala Lesu napospas. Vzpomíná na její milou náruč Když chránila ho Když chovala ho Vždy s láskou A úsměvem Jež ho tak hřál. Už nikdy, nikdy se nevrátí Nikdy už nespatří Její lístečky, milou tvář Jeho bratříčky,bílé kvítečky Nikdy víc. Samotou se propadá Tichem snáší se Smutek jej popadá Loučí se.
okamžik s tebou
Větřík tiše uhání nad vodní hladinou naše slova rozhání okolní krajinou Tichá mlha přijme slova slova sladčí medu a navždy je v sobě schová snad to taky svedu To slaďoučké šeptání jen pro tvá ouška zní jak vzdálené je reptání když duše spolu sní I kdyby snad vojska šik měl mi tě teď vzít však pro tento okamžik stálo za to žít.