Písmák Rychle, velmi rychle zapomínáme
Uživatelé tohoto serveru,nejsem dobrý řečník, ale, a to mi věřte, s velkým zájmem sleduji bitvu, snad už i válku, nepletu-li se, mezi dvěma stranami,: na té první sedí, a věřím, že mi promine, včelí královna Vella na svém trůně, obklopena tak, jak v pohádkách, jež však mívají dobrý konec (sic. ), bývá : dvorní dámy bez jediného pupínku, dvořané - a první z nich, šéfredaktor tohoto serveru Armand---. Někdy skutečně strhující diskuse, žel, ukazuje (a že sem, na tento "server" nechodí lidé nevzdělaní, věřím stále), na stále víc a víc upadající morálku v české společnosti vůbec. Co by mohl chtít běžný užřivatel, za něhož se také, s dovolením, počítám, více, než slušné zacházení "shora ".
Narcis
Mé rohy ti trhalyÚtroby matkoDobloudilasV nejzazším cípu láskyJsem ztělesněnAleDo jaké láskySe vrtnu jáTvůj syn Minótauros . Zesílená k zalknutíV mém zrcadlovém bludištiOptickáEchoMručí a skládá si těloZ rébusu nadarmoRozsápaných Panen a jinochůZ AthénPro naši svatební nocPustošivou a nemožnouJako přímka.
To jsem já To ....nejsem já
Chladivá jako pornografieMravenčící válka se vytrácí z krajůZralých na dobytíVálka uniká z tvé prasklé dušeDírou po posledním vydechnutíObrazy vytřásající touhu z holé kůžeAle pod strupem sebevážněNenápadní NašiVnikají do tramvaje přecpané lidstvemDo té skrýše schizofrenikovyNeteční barbařiA v přiléhavých nohavicích utajovaného smíchuTuhnou jejich těla zvyklá znásilňovatJen spustitOni však na příští stanici vystupují jdouPo svých a nevyzradí svůj průchodDonedávna hmatatelníSetřou i svůj obraz v toběChudáku vykázaný z městaPod mostem vycedíš do hlíny zaťatou pěst chtěníNáhodné jehňátkoChladivá jako pornografieAbsolutní a zablácenáZaplavuje vásTouha ubitá bleskemA prokrvené město v ranní mlzeKolébá smrtelnou chemii.
KŠEFT
Strčte si za kloboukTu svou láskuKdyž si myslíte že máTakovou cenujakou jí dávám.
Nic
Pánovo svědomitě zazvoníA několikrát vyjde všem se klaníc -V úsečném strachu z vykotlání hranicBezelstné lásky hrají na loniKolmý a bludný přelud kostí nechKlesnout. Sraz klenbu neslaného pláčeNa popel, a mou rukou vyznavačeOmyješ s očí skvrny po stínechTvé tělo pálí jako planý znakStažené kůže, podebrané z třísek -. vykapá krev na rozžhavený písekJak drobná voda, jako mlha, jakNic.
Č t y ř v e r š í
Bolest má ruce z měkké černé hlíny Hněte je sama svými zuby Ostrými Sama je vypálí svými slzami Aby nás nezábly až budeme sami.
Obscenita
Mnou slunce skývu času drobí :stín mé jediné rafije,jenž míří z podob k bezpodobí,tě tne, a noc tě zalije. Tak ráno ve dni, já setřelé,se dlouží ke hře večerní. Noc, jež ti léta houstla v těle,dotmí nás čirou přečerní. Do země propadly se stínya zem zas do harampádí- tenhle nás opustil a jinýsotva už ho kdy nahradí.
Snad úsměv
Bylo do lásky daleko. Dlaněmi zdrsnělýmiVyškrtal hlavičky snů. Prošlehly, zhasly. Zas tvrdne pod žebry muSarkom sarkasmu.
Půjčovna očí
Gangsteři vyvlekli z divadla vzpírající se oponuVyčichlé kouzlo kůže uvízlo mezi potrubímKůžekterá ti byla blízkáV prázdným hledišti bělá se ještě jeden mrtvýBere si z cukřenky kosku za kostkou Jen jeden mrtvýse ještě dívá Pták půlnoc krotí slepý svitAle i on poslední je už spíše sám nazíránNeboť končí zas jedno přesýpání z diváků do herců . a z herců do divákůMrtví se páří v předsmrtném koituMží.