Písmák Honzyk upozorňuje
Vážení a milí,protože už nejsem redaktorem - a před vstupem do tohoto společenství nebyl jsem vázán žádnou mlčenlivostí (a nic "nepodepisoval") - chtěl bych vám sdělit, že se na tomto serveru , zřejmě z iniciativy Velly a Armanda, objevují nicky, jež mají, podle mého názoru, provokovat, "bádat ve vašich hlavách" a zkoušet vás. Před časem objevil se zde např, nick "holan", který navážel se zejména do Velly. Na mou otázku, proč si to nechá líbit, mi Vella odpověděla: "Toho si nevšímej, to jsou jen takový mimikry". Podobně je to s nickem KOULES, na nějž v uzavřeném redakčním fóru upozorňovala - nevím, jak vám, ale mně to připomíná hru kočky s myší, nebo lépe a hrůzněji: experimentování na lidech jako (třeba) na myších.
Beránčí maminka
Jednou s chlapama z Kraslic v hospě U Pňáčků jsme sedělia smáli se nožůmkterý kuchař vo schod brousilA z vokna koukali jsme na beránkaPo nových dlaždicích klouzaltak nových - právě vsazenýchslušelo mu todívali jsme se a Honza Mlátička, frajer největší,podíval se ven a povídá :"Halejte, kluci, velká louka s nesčetným kvetoucím okem. "No to jsme čuměli. :když pod ženskýma ve svahu sázeli jsme jehličnatou školkufurt mrdlal, že už mu jebe a že "de brodit" - a že by s těma babama, no víte co. Beránek po dvorku procházel se samojedinýMirek naklonil se ke mně a řiká:"To si šmákneš, mladej.
...jak kápli božskou...
Hvězda krásy ocelový horce tiskla zemradili se moudrý chytrýCo s tim provedem. (V nebi)Dívali se shorakolik vody v movizazpíval, a nahlasdokonce i Bowieže písničkou o Ziggymlidi rozpláčeV nitru Země plakaly už stovky náměsíčnejch ptákůže se koupat nemůžounedočkaj se mrakůnetopýři do skalsklepůlezli hloub a hloubbáby děti mámy lístky trávy i marjányauta kolaa zábradlí vomakaný . stromy strašně bolel kloubTak nezbylo než povolat Čarskou Věrkuznámou hvězdu stadiónůco má ledy v merkuListovali svatý v krasoseznamech: Čarská. 1956 až dvacátá pátá.
D n ě n í
Chodím si pod slunkemden drží mě za ruku bojí sevečer mi umřevímeTak ho houpámkrmímDívám se shovívavě jak do hromady vzpomínek mi kopenajíst nám všude rádi dajíjsme kluci dennía jezdíme stopemAž večer v pokoji motelovýmodhrnu záclonu potrhanoučekáme na nocden unavený lehne si takaby na Měsíc dobře vidělTo na samej konec -- to mívaj rádi kluci denní. Otočím se na bokno zase sámAle to niczejtra se to změní.
K ateismu bolestnými krůčky...
Nemám rád horký duben z okna tedy volám "Ježíšku, vrať se mi už . ".