Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seD n ě n í
18. 04. 2007
7
8
796
Autor
honzyk_jednohuPka-NAWIC
Chodím si pod slunkem
den drží mě za ruku
bojí se
večer mi umře
víme
Tak ho houpám
krmím
Dívám se shovívavě jak do hromady vzpomínek mi kope
najíst nám všude rádi dají
jsme kluci denní
a jezdíme stopem
Až večer v pokoji motelovým
odhrnu záclonu potrhanou
čekáme na noc
den unavený lehne si tak
aby na Měsíc dobře viděl
To na samej konec -
- to mívaj rádi kluci denní...
Otočím se na bok
no zase sám
Ale to nic
zejtra se to změní
den drží mě za ruku
bojí se
večer mi umře
víme
Tak ho houpám
krmím
Dívám se shovívavě jak do hromady vzpomínek mi kope
najíst nám všude rádi dají
jsme kluci denní
a jezdíme stopem
Až večer v pokoji motelovým
odhrnu záclonu potrhanou
čekáme na noc
den unavený lehne si tak
aby na Měsíc dobře viděl
To na samej konec -
- to mívaj rádi kluci denní...
Otočím se na bok
no zase sám
Ale to nic
zejtra se to změní
8 názorů
O to by asi mělo v poezii jít. Takový kousek moc často nevidno, neslyšno. ÷)) Jen dokonalost báseň nedělá, atmosféra umí divy.