Zhasni
Rozlomená vejpůl ženaNechápeJe pozměněnáVyplašená náruč z dlaníPochopímeZa svítání…Roztroušená důvěřivostJak je liboVy jste můj hostStydím se jen za své snahyUspokojit v štěstí vrahyUkradli mi dušiUkradli mi klíčUkradli mi náruč vlastníRadši tiše, pak jen zhasni…Nechci, abys viděl slzyNechci tvrdit, že mě mrzíRadši zhasniVe tmě, tichuNebudu mít pocitHříchuZhasni ať jen měsíc záříSejdeme se za rokV záři (měsíce)(Pokud v srpnu neumřu).
Smích
Chci Ti dát svůj rozpustilý smíchA chci Ti být ještě blížChci najít dotek Tvé dlaněA cítit v očích svýchTvůj úsměvJak běží krví mouProplétá se vlasyA dotýká se zpět Tvé krásyChci najít tajemstvíCo skrývášVe svém těleZjistitProč nikdy netváříš se rozmrzeleProč moje tělo hoříKdyž tvá slovaVěty pro mě tvoříÚsměv na rtech mýchProč cítím bolest z Tvé krásyA nedočkám se spásyDokud Tvůj úsměv nebude jen můj. Na chvilku zastav seA tiše stůjTopící se nebe pozorujAž uvidíš první hvězdu dnešní nociObjevím seA bude jen ve Tvé mociKráli můjDát mi do vlasůTu krásu královen spanilýchA pak společný bude ten nášSluneční a hřejivýJiskřivý a upřímnýSmích.
Bez šance (pro ně)
A z ledu tvrdé bariéryŠpetka jasné nedůvěryRozskočí se všemi směry. Nastolí Ti jízdní řádKdy máš . a kdy máš spátChceš, aby to bolelo. Však se nechej véstDo temnoty prudce svéstNeřeknou Ti že Ti lžouHrají si s Tvou důvěrouPochop přeci pravdu děvčeNedávej jim naději.
Ostravská
MěstoNezapomínámMě pronásledujeJe mým tělemJít zpátky domůJak tiše si přátA vracet seZa andělem.
Oliho
OdcházímOdjíždímOpouštímJá vímA ve zpátečním zrcátku v dáliVidím dům, kde jsme spaliSlzy se v koutcích tvoří aSny se pomalu boříPřežívám teď každičkou chvíliZabíjím vzpomínkyKdy spolu jsme byliOpouštím všechnoA opouštím vícChtěla jsem hodněA teď chci nicOpouštím všechnoA opouštím nicChtěla jsem máloA teď chci víc.
Opuštěná báseň
Opuštěná ruka Roztržený pár Paralelní muka Analogický svár Ach ta muka Ach ten žár Bezbarvý žhář Bolestných plamenů K čemu to všechno vede. K ničemu.
Malování
Maluju slzami po papíře.
. A tvořím něco nového
Něco krásně zoufalého.
Pravda
Říkají, že co hledám, nenajdu…
Říkají o mně, že jsem ještě naivní.
Ležím a koukám na mraky…
Ty taky.
Hrách bolesti
Slzy mi stékají po rukách
A nohy kříží tělo
Když přebírám po tmě hrách
Něco by to chtělo
Temná povídka
Venku se smráká a já kráčím dál. Kapka spadla na rameno. Druhá na nos. Setřu ji a kráčím dál.
Proč to tak je?
Když se tak zamyslím nad tím, jak roste brouk a proč včelka nepípá.
Zjistím, že by všechno muselo shořet do poslední kapky vody, aby to šlo.
A pokud to nechápeš, zamysli se nad tím.
Třeba to jednou i pochopíš.
Slepí
Slepý člověk… Jaké to je nevidět. Nevím… Asi se tím změní celý svět…
Odplata
Stáhnu Tě do svých děra nechám Tě tamVylezu oknem venna cestu se dámBudeš jako já - beze jména,když jsi mi vše vzalaA tak sedíš,aby si pak tiše sama stálaAť víš, jaké to je,když se nic nedějeKdysi jsem tam taky sámseděl nebo stála čekal, co se stane dála počítalKolik dní ještě bude svítit Slunce,než úplně spadne z oblohyKolik dní stačí, než přijde štěstía všechno změní své polohyŠtěstí je v tu chvíli jako sen,může Ti uletět oknem venmůže být s Tebou navždy spjatoa může Ti být jednoduše vzatoŠtěstí je v tu chvíli jako sen,musíš to všechno pochopit jena přežít jeden krutý dendlouhé a ničivé samoty,když nechám také já Tebechvíliuprostřed temnotyAť víš, jaké to je….
V blázinci mezi4zdmi a ještě dál
Toužím
A tak spolykám
Všechnu tu závrať
Bílých stěn
Přijde..
Kousnout se do rtuUchovat si v hlavě slunce leskJako kousnout do dortuKdyž v jarní rose zábleskOsvěží smyslyRozbije srdceOdežene žalNavodí úsměvČekej chvíliPřijde zas.
Pocity
Teskné hladovění sirotkův ubíjejicí hodiněletícího časukdy upadnou lístkyvlčímu mákuaby se vlk nažrala koza zůstala celábez jediné krvavéstopyna mém těleVzpomínané melancholiea klepající bolestitouhám vzplanulých krásvůně sladkých červánkůzapadajícího sluncedo oblohyvytahujícího sličný měsícvzhůru ke hvězdámdo temné nociobnovujícího se smutkuneštěstí zármutku zlostia skoropláčekdy tahají srdce z rukávua cpou jej do kalíškus trochou sladké vodyhořké příchutido dnaA kalich padl na zema roztříštil se odřevěnou podlahuA pěkně jej to bolelo….
Existence (lásky)
Mizí.
A zas se objevíJednou to přijde zas-
Existuje čas.
Ale osud nechybí. A my nejsme bez chyby
Dneska
Dneska není krásnězkus skočit po hlavědo této básně - a možná. že zítra bude lípRozkvetly dušea jedna hořírozkvetly tušea jedna zde tvoříVysaď své myšleníukaž své srdcepodepři lešenímáš silné ruceDneska není krásnězítra bude možná lípzatažené básněchci krásný dlouhý tripSvětem mezi pampeliškamisrdcem plným světaa stačí jednanejkrásnější věta.
Jen moje (prokletí)
Och,
Jak sloužím své oběti
V novém století
Jsem s ní v objetí
Imbecilní a idiotská slova
Imbecilní a idiotská slovamě zabíjínevinně na to jdouty sviněnáhodouvšak ony ty potvory víjak na me působíale nic neřeknoupročpak by říkaly. Je to jejich práce přecipráce imbecilních a idiotských slovjejich práce je ublížitzapálitroztoužitprudce uhasita tím zabítponížitdojebatnadchnout a převést mě. Ja jim na to stále skáču-neumím si pomoct. Ty slova mají úctyhodnou sílua já si pokaždé říkámtentokrát nejste, vy, slovaidiotská a imbecilníjako předtímtentokrát ne.