Písmák Povzdech ve 23:25
nepíši verše jako Er a nečtu je ani jako Ich
a srdce mám okoralé
tělo pak neschopno vykonat byť jen lesní pych
a ani chvíli zapomnění či nevědomí
Smutný aforismus
Hošku.
Když spojíš hrdost s prasaty
a ozbrojíš se kyjem.
Pak myslíšpouze varlaty
Duše živá
Láskou a vědomým činem Stvořitelebyv povolán v duši živoupotkav učiteleženu celistvou,jež sdělila mi poslání:Mysli a milujna cestě poznánízní to prostěsnad postačí nestát hluše. když bližní tvůjotevírá srdcepro chvíli setkání.
Vydáno
Ač nevídáno
Žiju
Neb samovolně chcípnout
Mé širokosti pro čas tento
Ahoj
Admirále, plachetnice Tebou vedená opustila pozemský přístav
Vstříc otevřenému moři věčnosti
Sklidnou jistotou
Provází Tě vítr Hospodinův
Nicota sobotní noci
Jsem plný nenávisti, hnusu, zloby, zášti odporu nic mi nedává smysl, jen touha chcípnout zalézt někam do nory a prostřelit si kebuli vzasraný nicotě, to chci,zničit ten zkurvenej smysl pro život, ten chemickej pud sebezáchovy potlačit pro jednou a napořád a to vše znenaplněné touhy po přijetí, jemném lásky plném a tedy nevynuceném pohlazení.
Proč to všechno, jaký to má smysl a upadám kocoviny všední nicotnosti, zatímco venku metají blesky jednotlivé kapky vody na rozbahněný beton nepřijetí.
Bejt tak aspoň jeden den bezstarostnou kurvou-----.
Marnost
Ta bolest, trýznivě sladká bolest jíž nechciA přec se ozýváZ promarněných slabých cestiček vášníBázně I studuUmíněné bytostnosti.
Radarovým pomatencům
Zapomeňte na ohledy blahosklonných pomahačů
PRCHNĚTE na daču
Opít se snohsledy - Ukradeného času….
Prchavé setkání
Súsměvem anděla
Podáváš sterilně čistou
Smrt
Bezbarvou a bez příchuti
Průběžná
Řekli: „Vypiš se ztoho“.
No, jo, jenže jak… a pomůže to vůbec.
Otázka stíhá otázku a odpověď nepřichází.
A ani nemůže, protože já sám bych ji měl znát, zkrátka
Lapač na sny v jedné noci
Bezprizorní eunuch vharému bez duše
V ruce drží lapač na sny zpavoučí přepevného
Vněmž polabská vydra bezocasá ve slunci plácá se
Co na tom obrazu je tak podivného.
Výdech prázdné chvíle
Cítím mrazivý pach plynových komor
není minjanu odříkávajícího kádiš
odstraňuji života svého nádor
zatímco ty v náručí kamaráda mého lásku sníš
Pochyby
Přes milostné pohyby
Zůstávají pochyby
Nezbývá než.
Mlčet.
Nedokonalé poštovní blues
Poslalas zavináč a modré nebe,
emailem dostal jsem seznam medicín,
seznam však prázdný byl, tak poznal jsem Tebe.
Zas poslalas zavináč a modré nebe,
Definitiva
Miluješ ji aděvče nemiluje Tebe
Zapomeň.
Odejdi.
Nežij.
navzdory
Navzdory
Obloha měla šedofialovou barvu. Před několika hodinami dorazily kbranám tábora Bergen Belzen, tanky. Strážní věže byly opuštěny a tábor vypadal prázdně. Trýznitelé i jejich otroci, pokud byli schopni pohybu již opustili tento bezútěšný prostor.
Bořislavka
V růžovém domku u trati
bořislavská madona sedí
s pískovou hlavou nakloněnou
a na zdi kukačky ozvěnou
Hořká variace a vzpomínka na pány Máchu a Šrámka
Máj první, že prý lásky čas.
když psal to Mácha – vhorečce se třás
Když kovář kleštěmu ošetřoval kaz
já slyšel hlas nikoli hrdliččin
Márince
Márince
Jsi plachá jako laň, jež za úsvitu kbystřině chodí pít
Jsi něžná jak mořský vánek, který zrnka písku pouště negevské roznáší
bys poprášila vlas
Duše
Duše
Duše má,
má barvu popelavou
jak oheň v šeru dohasínající
Sen
Sen
Jsi perla v koruně snové
holubice fantazie větvičku vzpomínky přinese Ti,
jež na rameni a tváři pohladí Tě,
Myšlenky plytké
Myšlenky plytké
Jak snímání zkříže Krista nepravého
Zúst vůdců zbloudilých žvanění mrzké slýchám
Každého rána sychravého
Sladce hořká lásko
Sladce hořká lásko
Tvá nepřítomnost má vůni mandlí
sladce nahořklých,
samota má pak kyanidu chuť