Písmák Předsevzetí
Sílu máš
a niť ti nestačí,
tak nedej se vplen
marnému lesku mámení.
Zelený můstek
Na místo stromů
západ nahoře zrůžoví.
Kovové jezero
spát chtělo už .
Saténová noc
V malinkém pokoji uprostřed hvězd
malá holčička teď svůj sen sní.
O tom, jak jednou otevře okno,
a pohlédne ven
V osnově
Voda je krásná. Cokoliv ve vodě vypadá jinak než ve skutečnosti. Voda může připomínat brýle. Nosíme sluneční brýle, abychom chránili své oči před paprsky slunce.
Část první - prolog
„Áááách jo, zase ráno. “, zívl si Sokrates. Zvedl se ze slamníku. Znovu zívl.
O mlze a zrcadle
Mít tak místo rukou noželoktem rozervala bychkřehký papír hrudní kostipak zpoza žeber vytahalačernou plsťnekalý činVytáhla tak jako plášťovinula kolem tělaKolem tebe, kolem mě. Polykej, najez se hodně,až nepůjde žít dál. A zakřič zoufale:kdo tě vyslyší.
Mlékem a strdím
Mlékem a strdím
Je zimní ráno.
V parčíku u tramvaje
sedí sirotků pár.
Cesta
Na vlně mého pohledukadence jemných tkánínahoru zas dolůskrz žití plaketuS Lotovou ženoua hlavou naopakdíváš se zpátky dálsejdem se zase tuTak jako viselcina hvězdné drázeputujme každý sámpro malou konfetu.
První myšlenka člověka
První myšlenka člověka
Na začátku nebylo světlo.
Nebyla ani tma.
Zato teď je tma.