Písmák Něco jako upír
Když se probudil, ostré světlo ho bodlo do očí a zarazilo jeho hlavu zpátky do polštáře. Poslepu nahmatal mobil, který ležel nahoře na skříni. Spal totiž nahoře na palandě a tak skříň, ve které měli jeho spolubydlící naskládané oblečení, používal jako noční stolek. Chvíli mu trvalo, než mezi všemi prázdnými petlahvemi našel svůj malinkatý telefon.
Za branami
Za bránou bolesti,chvíle, jež duši táhnou pořád zpět. Za oponou beznaděje,chvíle, vyryté nožem na lavičku. Dávno je konec a přece pořád hledím na plátno, kde se titulky ztrácí. Dávno je konec.
Prázdnej byt
Za dveřma nic, klika mě zdraví,
Smutně odpovím,
Jestli mě zradíš, kdo se to doví.
Bundy vchodbě těžko to zajímá,
Tažní ptáci
Koukni se z okna,vidíš krásu mraků. Neříkej znova,že chtěla bys být,v hejně tažných ptáků,sedících na majáku. Koukni se. Vidíš krásu stromů.
Zdání nadruhou
Otevři oči. Vidět je krásné. Jak se listy chvějí, když je vítr lechtá. Pak se pustí stromu a proletí se vzduchem.
Sen
Jsem jenom sen. Že nespíš. Copak musíš spát, abys mohla snít. Dám ti štětec.
Requiem (Bílá křídla)
Smutek, nám lecos tají. Bílá křídla, se třepotají. A naše duše se strachem chvějí…
Do neznáma, až tak daleko,mě vede ruka pána, a všichni naměko.
Jó dneska, se tady slaví,a všichni, se chichotají.
Déšť všechno smyl
Chodníkem mezi kachličkami si razí cestu červený pramínek. Do všech stran se vinou jeho prstíky. Asi se o zem roztříštila láhev vína. Jaká to škoda, býval bys jí klidně vypil.
ICQ
Vlastně ani nevim jak začít. Kdybych byl básník, zakódoval bych svojí zprávu do básně. Chci něco říct. Nemůžu.