Motýli netuší
Motýli netušíže zemská tížetáhne věci dolůA proto mohou létat.
V domě za kopcem
Havrani řekli své
Přes cestu přelétli mi
Krákali sborem
útokem
O hloupých věcech
Je těžké být básnířkou
Stlukoucím srdcem
se toulat světem
Jen tak
Rozhovor se sebou a s tebou
Bolestivé na dotek
Zapomenuté místo
vnaší duši
Tam hluboko
Vánoční stromek
dívala jsem se
na Vánoční stromek
možná tak padesát
Štědrých dnů
Vyjde to nastejno
občas se to stává
znerozumu
anebo zlásky
(vyjde to nastejno)
Dálnice
Dálnice jsou zařízení, které umožňuje jistým lidem řítit se zbodu Ado bodu B značnou rychlostí, zatímco jiní lidé se značnou rychlostí řítí zbodu B do bodu A. Lidé, co bydlí vbodě C, který leží přesně uprostřed, se občas musí divit, co je na bodě Atak úžasného, že se taková spousta lidí zbodu B jen třese na to, aby se tam dostali, aco je tak zajímavého na bodě B, že taková spousta lidí zbodu Astojí oto se tam dostat. Ačasto si přejí, aby se lidi už jednou ksakru rozhodli, kde vlastně chtějí být.
* * * Pan Prosser chtěl být vbodě D.
Nejhorší poezie
Vogonská poezie je ovšem až třetí nejhorší ve Vesmíru. Druhá nejhorší je poezie Azgothů zplanety Kria. Když král jejich básníků Chrochtos Nadýmavý recitoval svou Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil vpodpaždí jednoho letního jitra, čtyři posluchači zemřeli na vnitřní krvácení apředseda Středogalaktické komise pro mrzačení umění přežil jen díky tomu, že si uhryzl jednu nohu. Tvrdí se, že Chrochtos byl poněkud „zklamán“ přijetím své básně, apravě se chystal začít předčítat svou epickou skladbu odvanácti knihách, nazvanou Mé oblíbené chrochty ve vaně, když vtom jeho vlastní tlusté střevo vzoufalém pokusu zachránit životy acivilizaci mu vyskočilo až do krku azadusilo mozek.
Vesmír - informace, které vám život v něm usnadní.
1 Rozloha: Nekonečná
Stopařův průvodce po Galaxii definuje výraz nekonečný takto:
Nekonečný: Větší než největší věci, co kdy byly, zvlášť některé. Ve skutečnosti ale ještě mnohem větší, fakticky úžasně obrovský, naprosto šokující velikosti, dá se oněm říct jen „žjova, to je teda něco“. Nekonečno je prostě tak velké, že velikost sama ve srovnání sním vypadá úplně nicotná. Gigantické násobeno kolosálním násobeno děsivě obrovitánským - tak by se dal stručně vystihnout pojem, který se vám snažíme přiblížit.
Mocnější
Někdy je svět mocnější
Neříkám osud Ale svět
Všichni a vše
kolem vás
Naplnění
A znovu mít ten pocit
vznášet se
a vidět všechno
takhle maličké
I ty
Hrnek už dlouho nemytý
Jen po dně trochu čaje
Než prý byl Caesar zabitý
šeptal umíraje
S kůží na trh
Kolikrát smutné noční víly
mým spánkem tiše protančily
Kolikrát na mne splín už pad
Na mne a mého těla duši
Sen
Ve snu jsem strhala
ze stěn všechny obrazy
Chagalla Degu Muncha
a jednoho Renoira
Déšť
vůně deště
jenž celou noc pracoval
bušil do parapetů
do kapot aut
Na rozloučenou
Kdo je lapen vsíti
Svět anebo já
Za záclonou sekrčím
Vyhlížím zokna
Odpoledne
skončená naděje
nesčetné variace smrti
nutnost počátku i konce
pozdní odpoledne
Varhaník
Kostelní myš
Šedá a tichá
Příšeří vkostele
Zhluboka dýchá
Může se jet
Plesové šaty
zahodím do kouta
Místo lodiček
zablácené kecky
Strach
Bojím se
Mám strach zČerna
Které se krade do našich srdcí
Když nás nikdo nelíbá
Čím jsme se stali
Nostalgie ztracených dní
Které ještě přijdou
Melancholie zapomenutých snů
A lásek
* * *
Když vNew Yorku vypadne proud
všichni Američané
stejně
jako ti nejchudší Afričané
Touha
Občas mě popadne touha
jít do těch kopců vdálce,
občas mě popadne touha
projednou jít a neprchat,
Vtělení zla
Svádí nás temná zákoutí,
znichž Poův havran upírá svůj zrak,
dvě sametově černé oči.
Jak malým trestem je nám prokletí,
Nenapsaná
Kronika nevyřčených slov
se válí vkoutě
A ty se divíš.
Když myšlenky letí
Jdeš do lesa
Jdeš do lesa
pryč od lidí,
co jdou ráno do práce
a myslí na to,
Černobílý film
Slunce se usmívá
Klaun troubí na trumpetu
Milovník černobílých filmů
mě naučil jen jednu větu
Muž s obrácenou lžící
Znám muže
který místo zrcadla
používá obrácenou lžíci
Prý vní líp vidí
V jediném okamžiku
Těžkosti života vjediném okamžiku
Všechna tíha smrti
Neúnosná pravda
která bolí
Staré noviny
Šašek jenž prodal čepici
se potuluje městem
Mává na všechny bloudící
co nemají kde spát
Poeta
Baldachýn stromů
Bez konce dny
Kdy pnou se kspleti mraků
Vzdálených
Vzkaz v láhvi
Seděla jsem u její postele a poslouchala její přerývané dýchání, které často přecházelo vsípot.
„Promiňte, že se ani neposadím, ale vzhledem kmému stavu. -
„Ne, hlavně se mi neomlouvejte. “ zarazila jsem ji.