Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNeřešitelné nedělní odpoledne
01. 08. 2007
9
14
1572
Autor
Usmevavy_Pohrabac
… jsi ...
prázdný pokoj, v němž není pokoj,
ticho, které neléčí,
linie rovna, co ohnula se,
prý holka, co „nikdy“ nebrečí.
projdu se po tobě
a do pytlíku od svačiny,
něžně posbírám
vlnky tvých (lepších) zákoutí.
neboj se,
nezaváhám...
prázdný pokoj, v němž není pokoj,
ticho, které neléčí,
linie rovna, co ohnula se,
prý holka, co „nikdy“ nebrečí.
projdu se po tobě
a do pytlíku od svačiny,
něžně posbírám
vlnky tvých (lepších) zákoutí.
neboj se,
nezaváhám...
(srpen 07)
14 názorů
Usmevavy_Pohrabac
24. 01. 2008
jen to "ticho, které neléčí", vyvolalo jisté souznění, jinak trošku rozpačité pocity, asi že prolog se zdál být příslibem...
Usmáty_autor
20. 01. 2008mořský koník
20. 01. 2008Usmáty_autor
20. 01. 2008nonamebeast
03. 08. 2007
Líbí se mi moc..vždycky říkám, že nejzajímavější je prolog a poslední slova..z každýho dílka..tam je schovaný totiž všechno