Písmák Nevěra
Vynucené úsměvy a špatně skrytá touhajak špatně namydlené rucekřivé nehtytlustá tělaČas zkroucený do predsudků a hanobit svůj potenciálco bychom neudělali pro těch pár vteřinsebeúcta.
Statická
Stáli jsme na hradbách,dívali se dolů. Skočila jsi tam. Dolů. A zůstala jsi na věky statická.
Depresivní
Venku je hnusně.
Zima a chčije.
Z potu a špíny na okně,
dívám se
Zrada
Zradil jsem člověka,
ublížit snadné je.
Zabil jsem člověka,
jak snadné je.
Smrtka
Na temném hřbitově,
v poklidu ticha,
stojí zde strom.
(Je ztrážce mrtvých)
Zrození
Uspořádat vraždu našich srdcí. Zbavit se té bezbřehé utopie. V klíně člověka rodí se život. Ze dne.
Občerstvení
U stánku se smrtírozlévá své pitíhubená a rozvyklanáholá lebka satanova. Strnulé pohyby,kosti má bez chyby. Nalezneš útěchujen v teplém záhybujejího pláště av domovském pelechudomácí rakve. Umřeli pospolua v ruce jenColu s hamburgremdrželi.
Útržky z hodin matiky
Můžem dělat všechno,avšak jen málo z nás může dělat to,co chce. (vidina filozofa hledajícího pravdu o světě)Vidím světa nad ním otazník. Další krok je krok zpět. (politika U.
Duna sucha
Z krásy pouště,uklidněné moře. Suchá květina,dojdu k hoře. Všichni uschnout museli,aby zapomněli. Všichni jsme se ztratili.
Smutné Slovo
Žádám jen slovo.
Doufám jen,
že pro Tebe
to není tak mnoho.
Beznaděj pro Tebe v novém roce...
Ta touha,ten cit. Tak jemný jemůj srdce zpyt. Hledám ten cit-ta beznaděj-všechno okolo v novése mění. Ale stále zůstává.
Příběh
Lukáš byl jen obyčejný člověk, který se ocital někde mezi prostorem a časem svého blahobytu. Hledal sám sebe. Tedy alespoň kdysi. Nyní už tak nějak přestal.
Řeka života
V protivnosti síla je. bezblahá utopie. V síle zepomnění skrývá se,neboť každý z nás je tak silný, jak moc se dokáže potlačit. Bezbřehá řeka života pak skrývá nad tím svůj úžasamy se v ní utopíme.
místnost ve světě
Obava, strach a lítost. Všichni zde žijeme,ale svět je jedna prázdná místnost. Uklizená světnička,plna světla září,když však potom nahlídneme,co je pod tou tváří. U rohu je haraburdí,na zdech samé hordy lidí.
Kde???
Kde jinde žijí andělé než v pekle,kde jinde jsou tvé studené ruce v bezpečínež v teple. Jen tvůj pohled, oči zelené,mi všechno rozamazává. Nic není stanovené.
Já sám nevím
Proč je každé slovoadresované na Tebetak podprůměrné. Proč se každá má báseňstáváv porovnánís Teboutak bezvýznamná. Připadám si jako nic,když je u mě vše. Když jsi u mě Ty.
D1
Tak si tu sedím,trčíme na dálnici. Přemýšlímo Tobě po pravici. Místo je prázdné,jen já tu sám,stesk v hlavě svémarně jen popírám. Bez Tebe můj život stojí na místě.
Vyznání
Jsi pro mě voda v jezeře,jsi výplň v mémk srdci,tam v té mezeře. Jsi pro mě součástí mé dušeajá přijal jsem Tě. když s Tebou jsem,krvácímkdyž však bez Tebe jsem,umírám.
Sen svůj u mrtvých
Sen svůj u mrtvých si sním,neboť jako každý NIKDO,každou duši v okolí svém sním. Neexistuje temno,neexistuje požitek,neexistuje tma,neexistuje nábytek. Jen mi dva tu v podzemí,sedíme tiše u stolu,všude je světloapojídáme si mrtvolu. Na hřbitově v okolí,kde leží mrtví sokoli.
Pro Tebe
MILUJI TĚ . Více než hrobník smrt. Miluji Tě,protože bez Tebenemohu žít,protože už mrtvý jsemanechci bez Tebe být. Ty jsi jedna z šesti miliard.
Spis o veškernosti -
Všichni se díváme přes kroužek,a to sice i když do něj vkládáme barevná sklíčkaa ovlivňujeme tím vzhled veškerna. Ono je však neměnné, takže si zachováváme jen odstup od vědění. Nikdo veškernu neunikne, protože je všude.
O kořenech života
Nebyl v životě,nebyl ve smrti. Nebyl narozen ani neumřel,byl jen člověkem co po čase posmutněl. Nechtěl být aktivní, s krásnou ženou. Jelikož jen opilci za štěstíms flaškou se ženou.
Pro ..... (Ty víš)
Jsi pro mě jarním deštíkem,který dokáže potěšit i kámen. Jsi jako vlídná větev,která smutného ovine kolem ramen. Když spatřím já tvé oči,je nutno zaplesat. Protože nemít tvou přízeňje pro mě jakona dno jezera klesat.
Ostatky
Zvadlé květiny na hrob padléhopřítele. Sluncem zalitá pláž pozůstatků mrtvýchnesmyslné jsou války. Jen odlesk lidí, kteří zbyli. Kteří jsme pozůstalými.
Slzy moře
Seděl mužík u skály,chtěl by mořské korály. Svůj smutek nad korálem,projevilo množství panen. Své slzy ze smutkuna den jen z dobrých skutků. Jednoho dne k mužíkovi,když už starý - nezdravý a sám,chtěl ukončit utrpení,přinesli korál.
Smrti jsem skloněn bradou k zemi
Smutná krásná agoniepríštící z mé krve. Nechutnost těch okovů,ran zbídačených důtek, celé tohle místo mě zve. K sobě domů. Ach milá smrti.
Pro někoho, kdo mi není lhostejný
Noční Prahou toulavou,na loďce jezdím Vltavou. S převozníkem pluji líně,sejdeme se na Petříně. Noční Prahou toulavou,pod temnou noční oblohou.
Dej sem dítě!
Unevený šerem, pohlcený mocí. Opají se Kaligula nekonečnou mocí. Ach co to máš sestro má v břiše svém za dárekl ode mě. Já rozbalím ho dříve, než opustit má tvé lůně.
Rovnováha sil
Kolem té osmé raní i večerní,stává se člověk v srdci svém titěrný. Mizivý úspěch v hlavě mu tkví,smůla rozetne stromy ve dví. Někdy, však zakrátko,smůla se obrátí. Slunce zas přijede temnotu zatratí.
Jaderná politika poktanů (jpp)
Všichni jsme mrtví,zbrocení krví. Hádáme však jen se,KDO byl ten prvý. Jedno slovo. Jeden povel.
(?)
Tichojen vyřčené slovo zaznělo. Tmasvíčka se zachvěla při bezvětrném počasí. TouhaUkončila své trápení z nenaplněnosti.
Procitnutí ze sna
Přežití z důsledků,tendence vraždy. Zůstanem v jednom. Hrobě svém navždy. Umělé životy našich dvou smrtí,já budu si vyčítat do nejdelší smrti.
Propast mezi námi
Tam kam padám je tma. Jen tam, kde ty nejsi jsem já sám. I když jsi v dálce vidět, světlo mé. Já stále.
Zeď nářků... A němoty.
Přišli sem. Mezi námi jsou. Permoníci stavící zdi. Bolí mě z nich hlava.
Zamyšlení
Jedovatý je tvůj jazyk,nože bodců. Nějaký klasik. U piva a šelestu stromu se objeví strom nevšedního listí. Nikde však neni psáno,že naleznutí kořenů je zárukou vědění.
Večerní vycházka
Jen večerní obloha. Nahoře bez. Skrz malé ťápotyv písku si lez. Šumění mořea hvězdy nade mnou.
Tam, někde v mém hrudníku
Bušení deště na skleněné dveře. Cinkání cvrčků a tvé kadeře. Úsměv tvé tváře jarní je den. Jak já se dostanu ze snů svých ven.
Na periférii bytí
V bludišti života. Jsem kamenem ležícím. Kořistí kohouta
Jen ubohou loutkou být.
Na veřejných záchodcích,pisoár smrdící.
O veškernosti
V jezeře snů a temnoty. Označen za outsidera je smrt zastrašenabásnícím davem spekulantů o bohu. Jen jedna cesta vede - skrz veškerno. A ostatní prázdnota se uklidila do studny.
Někde v křoví, hnojem ukrytý.
Jako dědek v důchodu,někde v kraji,u parkánového průchodu. Ostaně nikde bardů k dostání stránka šest není. Někde v dálce, v noci. Prostě po setmění.
Rodinka milá
"Pojď jdem se projít"(už abych tě měl z krku dědku)"Je ti dobře. "(Chcípni rychle, chci tvou pojistku)"Nechybí ti něco. "(Co zase chceš starouši. )Aneb nevděční příbuzní, kteří chtějí to, co zbyde.
Relaxační
Šlapání vzduchu,nacházím útěchu. Slunce svítí tím svým světlema návštěva tmy a smrti ni mi zřejmě nepřináší. Po schodech skrytých. Jdu, jdu, jdu.
V přírodě
Je chladná noc a vzduch se tříští,kameny skal a myši piští. "Schovej se do domu. "A neubliž nikomu myslí si ti lidští. Představ mě sobě.
Studnice potěšení a útrap
Podívej studna. Nakloň se blíže, ať vidíš,jak kámen přitáhne tíže. Malé dítě, tak bezmocné - slabé. Voda je studená a pálí do očí,panenky málem strachem se protočí.
Několika slovy, řečeno jinak to stejné pro jiný význam :-)
1) Radši ubliž sám sobě, než někomu jinému. Neboť to je nejhorší zločin zabít vědomí jiného. 2)Je lépe zranit sebe samého, nikoliv osobu blízkou tvému srdci či někomu jinému. Byť právě toto jest ten nejjhorší zločin všech nyních.
Upsání ďáblu
Bodni se nožem, vyřízni své srdce. Podávej ho na smrtelné hostině duší. Obětuj se tak ďáblu, který spálí tvé tělo a udělí ti život ohně a prachu.
Zatrubte fanfáry, zvony bijí, do války s polnicí z okna si chčiji!
V světle noci,V žáru dne. Nechci znát tvé ano či ne. Ve tmě očí a spárách drápů,ostrých hnátů,malých pantů. Zaskřípaly všechny dveře a už vidím jenom Tebe.
Fotografie
Má slova jsou jen útěchou pro ostatní lidi,kteří existují pouze v mé mysli. Veškeré prostředí mi přijde bezvýznamné a bezbarvé v porovnání s pastelkami v penálu. Já si pak uklidím ten svůj obraz perservnosti do své hlavy. Zde zůstane pár let a pak se rozplyne na věčnost k smrti.
Snová Hostina
Zažeň hlad svou přízní chlebu,zažeň žízeň stěnou ledu. Otoč se a hrdě polkni - hlavu vztyčenou. Jen se musíš vydat vstříc svým lednicovým snům,kde najdeš svou svačinku pěkně složenou.
Závěť
Přání smrti v očích mám,v sebevraždu nedoufám. Omlouvám se příbuzným,přátelům i pozůstalým. Nic zde ze mě nezbyde. Zbytné ani nezbytné, neplatím si všimné.
Deštík
Prší a připadám si netečný. Sakra ti lidé. Jsou tak zlí a nebezpeční. Koukej.
Úchvatné zlo
Jdeš ponurou ulicí a vidíš. Tam je stařec sedící. Do očí se ti dívá ajeho mysl schnilá tě na hlavu líbá.
Veškerenství
Kruh veškerenstva je uzavřený veškerou veškerností ve veškeru. Však ve veškerosti je jen pozitivní a negativní energie. Veškeré veškerno je tedy veškerou veškerností veškernosti. Věř ve veškero.
Lidská
Co jsi zač člověku. Skrýváš se na zemi,Co jsi zač. Hledáš li cestičkutak nejsi sám. Co jsi zač.
Uvítání osoby mé přítomné
Mé tři tečky za čárkou,pokračování v životě a nekonečné smyčce života. Chodím si se svou kárkou a žiju si na dědíně. Důvěrně znám venkovany, znám i pár svých přátel. Jediné co neznám řádně, co mi je zde cizí.
Optimismus nebeský
V nekonečnosti všehomíra navštívil jsem temnotu,ošklivou a zapšklou bábu z nějakého doubletu. Mefisto mým světkem je, že v pekle nikdo nežije a všichni zůstali jsme anděli.
Večerní Podzimní procházka
Cítíš trávník pod nohou. Jen si jdi. Pod potemnělou noční oblohou. Kolem stromy a čas tě tlačí,jak dlouho trvá, než odhalíš své krásné oči.
Existencionální hnus lidstva
Ano. Jsem to já. Ten, který je zatracen v lidském pachu. Na co žít lidský život plný honosných popelnic a odpadkových domů.
Mrtvá žena
Na začátku byla černá vlajka. Jemná, pohřební. Taková pavučinová krajka. Zvuk padající hlíny na víko rakve zasypávat slyšíš.
Vdovec
Zahrabat si lásku, pohřbít její srdce. Jaké to asi je mít lopatu v ruce. V ruce. ruce mé chladné krásky,jejíž tváře nikdy nepoznají vrásky,ale jen uctívání od plemene červů.
Farář
Další duše k peklu míří,život promarnila. nikdy už nebude člověkem, který hýří. Snad ať ve známost vejde její jméno. IN NOMINE PATRIS DEO.