fragmenty litanie...

po osmi hodinách, které už nestojí ani za řečodjede vlakem do návsínení to daleko ke klášteruvždy první středu po výplatěvyměnit matce oblečenístařena zpocená na posteli úpí jen jako jedna z mnoha těchkterým děti na stáří ustlaly v chladné náruči hospiceposraná stehna až ke kolenůmjeptišky mlčky umývajíty staré a zkušené při tom snad myslí i na bohanovicky občas i na chlapya zanášejí špínu do vagíny uschlé ženykteré syn nekoupil plíny pro dospělépřijede do návsíke klášteru je to kousekstoupá na kopec ke žluklému staveníbarvu má už někdy od válkya každý rok, když se vyberou ofěrypřijedou mniši z frýdku natírat nejen plotymatka mlčí a dívá se na synakolik jsem to dostal na prémiích. mínus pět na nájemtři na jídlodva na splátkypět můžu asi prochlastattak jen třidva litry pro hospic. stařena na náměstí svobodyironický obrázek industriálního městaopřena o zánovní mercedestěžce dýchá shrbená nad taškou z delvitykolem jdou čtyři romští gangsteřisebejistí ve svém počínáníjsou přece děti ulicestařeně pošlou pár přisprostlých posunkůa ona zavolá fízlyžilnaté ruce o pár hodin pozdějikypří hlínu přesadit fíkus, už vyrostl dostdo většíhoi kdyby byly císařovyse vší tou mrvou za nehtyi kdyby je krmili květinamistanou se kusem hlíny v květináčije hrozné být stařenoui otcem dvou dětíi strýcema dny jsou tak horkéjak písty ve strojijednou se zadrhnoupískem časudo té doby všakšlapou nezměrnou siloutakovou, která rozbíjí letitá manželstvíje hrozné být manželemknězemje hrozné být smrti. večné přesčasymzda minimálnínáhrady taky takje těžké být nahrazen.