Nekonečné křičení

Stojím tu a ptám se zas, kde musím hledat nový vlas. Tu náhle slyším známý vábný hlas . Pohrávám si s tím šuměním a mohl to nazvat jistým uměním,jenže já jsem já aduše i mysl má mi vůbec není vzdálená,a tak si opět říkám, že umění "Slyšet šumění",je jen beznadějným stavěním po letech bolení.
Ztrácím hlas, ztrácím vlas či nit,co vypadala, že má v úmyslu mě zachránit.