Povedené :)

Možná pár detailů - říkáš, že Baron kolem sebe nesnesl ostatní lidi, ale přítelkyni ho komtesa klidně půjčí. A pak se diví, když se splaší v bouřce.

Díky za přečtení a komentář.

Příběh pěkný, ale ohromně by mu prospělo rozčlenění do odstavců. Tohle se neskutečně špatně čte...

Příběh rozhodně zajímavý, já bych klidně dala i větší prostor Změně (je skutečně neutrální, nebo je svou bezohledností vlastně velice zlá?), ale souhlasím se Zdendou, že by zasloužila ještě vypilovat.

Přemýšlím, jak to v příběhu vlastně je s náboženstvím. Hovoří se o kostele, což je chrám křesťanský. "Nenecháš čarodějnici žít" je parafráze z Bible (Exodus 22:17), ne ale citace. Další odkazy na křesťanství jsem v textu nenašla (inkvizitor samozřejmě může listovat Malleus Maleficarum, ale nemusí, a prostředky, které označuješ za relikvie, mi ke křesťanským postupům taky úplně nesedí). A pak tam máme onoho téměř zapomenutého boha, jehož symbolem je kladivo.

A pak přemýšlím, jak měl Marius zjistit, která čarodějnice může za kletbu. Spoléhá na to, že se přiznají? Z textu nic jiného nevyplývá, Marius vlastní detektor čarodějnic, když to řeknu hloupě, a pokud se některé dobrovolně nepřizná (což je při vyhlídce na hranici nepravděpodobné), co mu zbývá, než zneškodnit všechny?

Je to samozřejmě obrovské etické dilema. Ale pokud si ho Marius bere tak k srdci, připadá mi zvláštní, že se vůbec stal lovcem čarodějnic.

Ovšem taky se Zdendou souhlasím v tom, že si tenhle text zaslouží tip.

Goro, moc děkuju za přečtení a kritiku. O to víc, že nejde o Tvůj šálek čaje. (Psaní ze života občas zkouším, ale zoufale mi nejde.)

Vím přesně, jaký typ tělocvikáře máš na mysli, taky mám své zkušenosti. Obzvlášť ráda vzpomínám, jak jsme poprvé hrály basketbal - telocvikářka nám nošalantně hodila míč řkouc, že máme nějak hrát, a když porušíme nějaké pravidlo, tak ona ho odpíská a vysvětlí v průběhu :)

Možná uvažuju nad něčím, co ještě bude vysvětlené, ale nedá mi to. Překvapuje mě, jak snadno se Corinne rozhodla, že Dirka chce za každou cenu, i když jen ví, že před ní něco opravdu ošklivého a vážného tají. Má tak hazardérskou povahu? Nebo v tom hraje roli ještě něco, řekněme na způsob kouzla nebo hypnózy, co by její úsudek v téhle věci ovlivnilo?

Vůbec to nezní špatně.

Jen mě tak napadá, že ten dvojí skok do minulosti, z prologu na první kapitolu a z druhé na třetí, by pro někoho (třeba pro mě :)) mohl být trošku matoucí.

To vyvolává mnohé otázky.

Napsala bych spíš "Jenom díky vám ten výkres neskončil ve vodě". "Díky" se používá u kladných věcí (díky tobě jsme to stihli). "kvůli" u záporných (kvůli tobě jdeme pozdě).

Přiznám se, že nerozumím větě "Její pohled nedýchal".

Ale dobré je to, dobré.

Rozhodně si nemůžu stěžovat na nudný úvod :)

(Osobně v próze považuju tři vykřičníky za zbytečné, pokud nejde zrovna o přepis něčího mailu nebo esemesky, ale to je detail a věc vkusu.)

Jo. Tohle mě rozhodně přiměje číst dál. Dobře to zní.

Zajímavé. Rzhodně to naláká k přečtení pokračování.

Zaloužilo by to ještě jednou pročíst, místy uhladit.

Mně na tom nejvíc zarazilo, že by Velšan použil irské slovo pro whisky, velšské "wisgi" by fungovalo lépe. (A když už jsme u toho, "whisky" je skotský výraz, Irové hláskují "whiskey".)

(představit si) vlka, co zanechává takovýhle stopy - není to přímá řeč a nestpisovný tvar tu působí rušivě.

Mno, ale jsem docela zvědavá, co se z toho vyvine...

Přiznávám, že zapomínám, co se stalo v předhcozích kapitolách. Nicméně tohle zní příjemně a zajímavě.

Odstavec, kde Bael loví pláště ze skříně, se Ti nějak zvláštně překopíroval nebo co.

Slova  "slizký posluhovači démona z hlubin pekel“ mi zní na vzteklý výkřik trošku šroubovaně. Zato výzvu "s tím jdi políbit orka" s dovolením přejímám do slovníku a budu používat :)

Brilantní.

Je prima, že ses tu uchýlila ke trošce zkracování, než se člověk pokaždé překodrcá přes "Tajné chodby Lesního lidu noci", drobet to zpomaluje. A i popisů je myslím trochu míň, u akčních pasáží je to příjemné.

Možná by si zasloužilo pár slov vysvětlení, co je mezi Vratislavem a Erikou.

A připadá mi zvláštní vidět vedle sebe jména tak různorodého původu - Connor a Vratislav tvoří výrazný kontrast.

Hned v úvodu - sedmicípá je hvezda, sedmilistá růže.

Zdá se mi trochu zmatečné, jak v textu přeskakuješ, pokud jde o úhel pohledu. Chvíli Vratislav, chvíli Jan a bylo tam i pár řádek, které viděly do hlavy Erice. Bylo by dobré jednotlivé části oddělit - třeba jen prázdný řádek navíc, aby naznačil, že se něco mění, že teď nesledujeme děj kolem Vratislava, ale kolem Jana.

K tomu, co napsala slunce, bych možná ještě dodala, že se Ti v krátkém úseku textu hemží hodně postav, ve kterých je nutné udržet si přehled. Jako čtenář bych ocenila, kdyby byly naservírované ve větších rozestupech.

O ději krafat nebudu, než to dočtu do konce, třeba máš mé otázky věechny vyřešené :)

Zásadní věc na konec: tuším, že tě psaní baví. Nenech se námi odradit!

Budu tu jedna z mála, kteří delší texty pokládají za plus :)

Přišlo mi to celé ale zvláštně rychlé. Schopnosti, dejme tomu, v knize bylo řečeno, že se dají získat a zvládnout prakticky okamžitě. Přišlo mi ale, řekněme, neprozřetelné věřit Erikovi každé slovo bez váhání, aniž by tušili něco o druhé straně, tedy o Rodině, a zaráží mě, že nikdo v nejmenším neřeší Pierrovu smrt... 

Myslím, že kdyby stejný děj zabral několik dní a ne několik hodin, působilo by to přirozeněji. A možná by to dalo trochu víc prostoru detailům, třeba jednotlivým kouzlům. Moc by mě zajímaly podrobnosti onoho magického nastavení zámku. (Aj, teď si s tím budu lámat hlavu, dokud nevymyslím přijatelnou teorii :))

Myslím, že jako první část příběhu by tenhle text měl čtenáře na něco nalákat, naznačit nějaký důvod, proč se vyplatí číst dál. Tady přemýšlím nad dvěma věcmi - jednak proč hlavní hrdinka nemluví, když zjevně může (vrtoch? slib? kletba? ...?), a druhak co je zvláštního na té škole. Myslím, že by si to (nebo jiný motiv) zasloužil trochu zvýraznit. 

Drobnost - správně je "s sebou". "I proto ji s sebou její snoubenec vzal."

Ke konci dialog - královna říká: „Vene! Tak jste přece jen přijel. Zrovna vás tady v Taeristu potřebujeme, abyste nám společně s Guillaumem pomohl.“

A Buonaventura odpovídá: „A jakoupak, má paní?“

Buď mi tam něco uniklo, nebo to k sobě nesedí.

Stává se z toho čistokrevný román. Několik dějových linií, mnoho rozmanitých postav, míst a zápletek. Nic proti tomu, to je úplně v pořádku a já tě obdivuju, že si v tom udržíš přehled. Jen se mi pak zdá trochu nešťastné, když se nová kapitola objeví po měsíci, po dvou, kdy už člověk pozapomněl, co se stalo v kapitolách předchozích. Já mám pořád zafixované jako hlavní postavy Černohřívka s Akiri. (Což je ale jen můj problém, že je hledám v každé, kapitole, ne tvůj, samozřejmě.)

Já bych neřekla nudné, ale rozvláčné to je. V první polovině se mi zdá, že to i funguje, vytváří napětí, ale když jsou pak rychlé akce popsané důkladně a obsáhle, děj to hrozně zpomaluje.

Díky za odstavce!

Mohla bych poprosit o odstavce, prosím?

Mnoho otázek zůstalo nezodpovězených - ideální způsob, jak nalákat čtenáře na pokračování :) 

To mě těší, děkuji :)

Sedm ran egyptských, francouzská restaurace a typicky irská příjmení - není co dodat!

(Mno, leda možná pár čárek. A samozřejmě tip.)

Zordone, mile absurdní, jako obvykle děkuji za příjemné čtení.

Záleží na tom, co je to za nick. Pokud jde o urážky nebo vulgarity, myslím si o tom své (aniž by mi to připadalo dětinské). Naopak mě těší odhadnout podle nicku společné zájmy - třeba přes jméno oblíbené literární postavy nebo místa (to už dětinské bude). 

Mezi tím je velký šedý prostor pro jména, která se mi nespojí s ničím konkrétním a názor si udělám až z dalšího čtení. Informace v nicku tedy být může, nemusí a je mi to celkem egal.

Má přezdívka? Snažila jsem se zvolit nějakou neutrální. Hluboko v tom je Černá Alissa, nejmocnější (a šílená) čarodějka Zeměplochy, ale jestli je to podle ní, nebo jsem se tím jen ujistila, že jsem si vymysela pěkné jméno, to už si nevybavím.

Předesílám, že příjmení Mareš mi v ničem nevadí. To, že ho používáš bez jakéhokoliv titulu, zní krapet zvláštně, ale rozhodně ne špatně.

Na začátku mě zmátlo, že Mareše cosi pronásleduje, a najednou bez jakéhokoliv předělu vzpomíná, jak se do špitálu dostal. Na tom místě by myslím hodně pomohl prázdný řádek.

Celý text ve mně zanechal poněkud rozpačité pocity, nejsem si jistá, jestli je to (v rámci Tvého světa) reálné, nebo z něj mluví Xanax. Motá se tam víc motivů dohromady, hrůzy zdravotnictví a trpící jeptišky, na jednu povídku je to až až. 

Pokud ho nadopovali Xanaxem, tak všechno dobrý. Pokud to má být realita, možná by prospělo trochu ubrat na mrtvolách. Je jich hodně. Po prvním shledání už nevyděsí, jen trochu znechutí.

Nápad výborný, jen se mi to zdálo všechno nějak rychle hotové, pokud jde o mně, slušelo by takové zápletce i trochu pomalejší tempo.

O podivných chutích řádky

zdají se mi nějak krátký.

Nic to ale nezmění

na příjemném vyznění.

A já jen tiše přáti si mohu

aby mi taky kdos poskládal duhu :-)

O podivných chutích řádkyzdají se mi nějak krátký.Nic to ale nezměnína příjemném vyznění.A já jen tiše přáti si mohuaby mi taky kdos poskládal duhu :-)

To je takové... to... milé. A vtipné na tom je, že nejneuvěřitelnější částí vyprávění se mi zdá být hon za táborovým cédéčkem ;-)

Na zarátku třetí kapitoly, jestli můžu - oba si vyměnili pohledy.

Tak teď mě mrzí, že jsem si pro dračí oheň letos nedošla :-)

Zajímavé počtení. Ráda se podívám, co budeš psát dál.

(K tomuhle jen maličkost - sem tam chybí čárky, třeba na konci: "...se rozezněl zvon, oznamující čas poledních modliteb(,) a za nedalekou zdí..." Myslím, že by tam měly být buď obě čárky, nebo žádná.)

Přiznávám rovnou, že jsem nedočetla do konce. Na začátku mě rušily zbytečné popisy (na polích a loukách zpravidla rostou rostliny, nepřipadá mi tedy nutné to zvlášť zdůrazňovat, zejména když použiješ slovo "rostliny" bez bližšího určení - kdybys napsal brambory a len, čtenář si alespoň udělá představu o tom, co místní jedí a vyrábí).

Občas Ti bohužel uklouzne věta, která nedává smysl. "Ada rychle cválala skrze mnoho obydlených domů" - to by znamenalo, že se na koni poměrně značnou rychlostí řítí durch stěnou, do světnice, kde sedí rodina u večeře, a druhou stěnou zase ven. Hodilo by se "mezi domy".

Zkus nechat tenthle text chvíli odpočinout v šuplíku a pak se k němu vrať - uvidíš ho trochu jinak a snáz se ti bude vylepšovat. Stálo by to za to.

Do tří čtvrtin jsem se bavila, pak mě nějak zamrazilo za krkem. Ale dobrý to je. Velmi dobrý. *

(Jestli smím - "Pro studijní účely jsem si...", bez čárky.)

Žádné zbytečné popisy ani nepotřebná slova a dobře nadávkovaný sarkasmus. Skvělá kombinace.

Přiznávám tedy, že jsem se na konci úplně nezorientovala v (ne)přítomných dracích, ale to může být taky má nepozornost.

Prima, ráda vidím další kapitolu :-)

Pár drobností, kterých jsem si při četní všimla:

"V době útoku byl bohužel s rodinou na cestě zpět z Vertpauxu, takže se o něm dozvěděl až předchozí den." - ta věta mi zní, jako že se o útoku dozvěděl den před útokem samým...

"Pojď už dovnitř, tohle tvůj první den v opatrovně a ze všeho nejdřív je třeba tě zaučit." - chybí "je"

"Nejvíce populární bylo, že otcem prince..." - z té věty není jasné, že to byla nejpopulárnější pomluva nebo konspirační teorie nebo co, naznačuje to, že to byla nejoblíbenější věc na princi, jeho podivný původ.

A Elfameron - ohó :-)

Prostě mile napsané, jako vždycky :-)

Dobré, ale drsné.

A celou dobu jsem měla před očima obličej řidiče na lince, kterou jezdím z práce.

Vzhledem k mému vztahu k pavoukům mě to nenadchlo tak jako ostatní, ale napsané je to hodně dobře, o tom žádná.

Jak... prosté. Super!

Začátek, Habibina cesta, se mu zdá neůměrně dlouhý, a celkově mi tady trochu chybělo napětí, postupné sčítání náznaků až k odhalení. Ve větě o sultánově žárlivosti tuším zádrhel a záhy zjistím, že tam je. Boj Habibi se sultánem není špatný, vůbec ne, jen mi chyběla ta atmosféra a stupňované napětí, které znám z Tvých dalších povídek.

Přišla jsem si pro horor a rozhodně nejsem zklamaná :-) 

Už bylo řečeno mnoho, v zásadě souhlasím, i když to pro mě není žádná zásadní vada na kráse a chodím si k Tobě už najisto pro dobré čtení. Jen ještě drobnost, hned ze začátku - iniciála je velké, zdobené první písmeno textu (verše, odstavce...), obrázek jako takový je iluminace.

Myslím, že tady je zásadní to pokračování. Naznačuješ několik zajímavých skutečností. A napsané to není špatně.

(Jen v souvětí "Jak se k němu naklonila..., tak ucítil..." je nadbytečné "tak". Pardon, na tohle slovíčko mám zvýšenou citlivost.)

Inu, napsané je to příjemně, i když na můj vkus trochu naivně a idealisticky. Třeba to přesně takhle zapadá do onoho delšího příběhu, třeba to k hrdince sedí. 

"Z těla se postupně vytrácelo napětí, nahrazováno napětím nemenším" - to opakované napětí je divné a nedává úplně smysl.

Umíš příjemně vyprávět, jen tomu schází ten rámec zbytku příběhu. Což je úplně pochopitelné.

Každý jsme jiný, mě právě dovedou dobře pohltit dobře napsané dialogy a text, který má spád, který nezdržují zbytečné popisy a vysvětlivky. (K čemuž rovnou dodávám, že moje potřeba popisů se limitně blíží nule, takže v téhle věci nebudu úplně rozumný kritik.)

K hlubokým úvahám mě to nepřiměje. Ale přiměje mě to zajímat se o další osudy hrdinů. Asi tak.

Rozhodně si nemůžu stěžovat na zbytečné řeči :-)

Líbí se mi to. Líbí se mi to dost. Leccos si domýšlím, ale to ničemu nevadí, je to rychlé, má to spád. 

Věta o druidech ve výčtu typů točících se kolem draků by potřebovala úpravu.

Pěkně napsané, ač pocity vůbec nesdílím... Jsem odmala velmi rychlý čtenář a na jakémkoliv poslechu předčítané knihy mě znervózňovala rychlost, lépe řečeno pomalost. Zvlášť když se už už chystalo nějaké zásadní odhalení. Protože kdybych si to četla sama, už bych to věděla!

Jednou jedinkrát jsem k něčemu chtěla zvukovou kulisu a narazila jsem při té příležitosti na rozhlasového Draculu. A i když pokrácený, přiznávám, že byl pěkný.

(Ale jinak málokteré dětské chvíle byly tak příjemné, jako když jsem před spaním louskala Tajemství Velkého Vonta a na půl ucha poslouchala, jak dědeček mému sourozenci předčítá Záhadu hlavolamu.)

Tak tohle se mi hodně líbí. Božská částečka zase jinak...

Využití ropy k okultismu mi přijde geniální. Je to naprosto atypické, ropa je symbol moderny a hnusu, ale přitom to dává smysl.

Možná ten zásvětní závěr mi přišel krapet uspěchaný, ale to je jen kvůli mé zvědavosti, klidně bych snesla víc popisu, v čem všem je vlastně zásvětí jiné.

Příjemné :-) A já jsem spokojená - nejsem jediná, kdo dělá narážky na jméno pana Špačka :-)

Jediná potíž, kterou mám s touhle kapitolou, je fakt, že jsem od podsledně spoustu věcí pozapomněla :-/ :-)

Jen u Farendallovy vzpomínkové odbočky k otci se mi zdálo, že k ní nevede logika předchozího textu, že se barbar tak nějak úplně bez souvislosti zamyslí...

Pokud jde o úvod, tak já po Šarlatovém písmenu už nepovažuju žádný jiný úvod za příliš dlouhý a odrazující :-)

Úplný konec mi naopak přišel trochu stručný, rozhodně v porovnání se zbytkem textu. Příběhy v tomhle stylu většinou nenechají žádnou otázku nezodpovězenou a důkladně všechno vysvětlí.

Co mě trochu rušilo - nadbytek přídavných jmen. V některých pasážích má jedno každé podstatné jméno k sobě odpovídající adjektivum a je toho nakonec moc. Líbí se mi tvá slovní zásoba, ale přece jen bych doporučila, jestli někdy tenhle text budeš redigovat, zbavit se nepodstatných přídavných jmen (třeba informace, že psí obojek je kožený, je pro děj vcelku bezvýznamná).

Jinak já mám období romantismu velmi ráda a těší mě, že se mu tu někdo věnuje, a to poctivou delší prózou :-)

Leckoho asi může odradit délka a styl, nicméně mě úplně vyhovuje, myslím, že styl a příběh se dobře doplňují.

Jen dvě drobnosti - slovo "hobby" (malba, hobby hraběte R.) se do takového textu myslím nehodí, a efedrin neuspává, naopak povzbuzuje.

Z nějakého důvodu jsem si děj automaticky zasadila do Británie (asi jsem myslela na Obraz Doriana Graye :-)) a pak mě překvapila zmínka o Praze. Když jsem se nad tím zamyslela, bylo to překvapení příjemné.

Nerozčleněný blok textu se velmi špatně čte, doporučuju rozdělit na pár kratších odstavců.

Pozor na shodu podmětu s přísudkem (dveře se otevíralY).

Kůň musel být velmi poslušný a nebo jezdec velmi silný, když kůň vkročil, kam vyloženě nechtěl :-)

Závěr rozhodně odpovídá povídce, o tom žádná. Úplný konec, od vzpomínky dál, na mě působil trochu zmatečně, přiznávám, že nevím, odkud vzal Jerema světelný meč a kde se tam vylíhnul Svindal.

Ale dobré to bylo, dobré.

Jako úvod rozhodně poutavé, zatím se nedá říct víc.

Smekám před jazykem a formou.

Někde v první třetině na mě působilo lehce zmateně, jak se bez označení střídá úhel pohledu Jeremy, Einara a krále. Jinak... nemám slov. Dobrý. Dík.

Jen ještě jedna věc - některé kapitoly jsou zařazené do žánru, některé nejsou, to může zmást lidi, kteří si chodí pro čtivo cíleně do fantasy rubriky. (OK, možná jsem to jenom já O:-))

Omlouvám se, ale zvládla jsem jen prvních šest řádek.

Pravopis, Peprone. Zkus si ten text zkopírovat do Wordu se zapnutou kontrolou pravopisu a projdi si podtržená slova. (Jména to samozřejmě znát nebude, ale věci jako "neuvjeřitelného" nebo "ostrýmy šavlovitýmy zuby" to označí spolehlivě, vyzkoušela jsem to.)

Pak pozor na psaní přímé řeči - malá písmena na začátku uvozovacích vět, správná znaménka a mezery. Pěkně je to shrnuté tady: http://pravopisne.cz/2012/10/pravidla-jak-se-pise-prima-rec/

(Všimla jsem si, že pečlivě skládáš uvozovky dole ze dvou čárek. V češtině je samozřejmě správně začínat větu uvozovkami dole, to velmi chválím a oceňuju. Ale je přece jen lepší nechat všude ty horní (zpravidla rovné "-", což v skutečnosti vůbec nejsou uvozovky, ale znak pro palce, jenže pro svou jednoduchost se hlavně v textech na internetu dost rozmáhají), než je takhle těžce skládat ze dvou čárek.)

(Což zas neodpovídá pravidlům české interpunkce, takže nejlepší řešení je najít editor a font, který bude správně psát české dolní i horní. Třeba Google Docs to bohužel neumí.)

Věřím, že máš v hlavě prima příběh, který určitě pár lidí zaujme. Ale takhle se to čte hrozně težko a zbytečně to ruší.

Já přiznávám, že jsem se v popisu bitvy několikrát ztratila a nevím, jestli je to tím, že ses někde možná upsal v totožnosti bojovníků, nebo tím, že na tenhle typ událostí dokonale postrádám představivost. Pravděpodobně to druhé.

Ináč nemám, co bych dodala, jsem spokojena.

V nouzi honem vymyslet slovo s přesně daným počtem samohlásek? To je výkon. 

I tady se někam zatoulalo pár čárek, třeba "Vydrž(,) Lichto..."

Jens je sympaťák. Celkově mi připadá, že jsou tady silná slova použitá přirozeněji než v minulé kapitole (a to je jich tu zhruba čtyřikrát víc :-))

Když se Jens divil, proč má dopis od Jeremy, a u dohodnuté šifry - byly to první zmínky, ale přitom jsem měla pocit, že v popisovaném sledu událostí by o nich měla být řeč už dřív. Takhle působí trochu samoúčelně nebo jako náhlý nápad přidaný do textu. (Nebo jsem v textu něco přehlídla, to je taky velmi validní možnost.)

Pokud jde o děj, mlčím, poslouchám a jsem zvědavá, jak z toho vybruslíš.

Z pravopisu - chybějící čárky (bylo jich víc, ale jediná, kterou teď honem najdu, je „Promiň Jeremo, ...").

Nesedí mi do textu ty asi tři vulgarismy, které tam jsou. Píšeš jinak velmi spisovně, a pak to působí jako pěst na oko, zvlášť když mluví Mizza, takto bývalý velekněz, jestli tomu správně rozumím. Naopak do projevu vojáka ke konci to sedí, ten mluví děsně od začátku do konce a hodí se to k němu. (A v první větě mu taky chybí čárka.)

Četlo se to příjemně, plynule, nálada odpovídající, a polívkové moudro přijímám za své nové životní krédo :-)

Jop, šablony a klišé... jen se mi občas zdá, že se z boření klišé stává další klišé. (Což je střelba do vlastních řad, zejména Jak pravila věštba je od začátku do konce míněno jako boj proti šabloně :-)) 

Rozhodně a na každý pád jsou hrdinové s handicapem zajímavější a živější, s tím nelze nesouhlasit a já jsem pro.

Co zkusit to rozdělit, několikrát v menší dávce? Vypíchnout rozdíly by třeba mohlo stačit až ve chvíli, kdy se ti dva rozdílní setkají/přijde na takové nějaké setkání řeč...

Pravda, Sapkowski je poněkud svérázný :-) Víc než celý zaklínač se mi ve výsledku asi líbila husitská trilogie. Ne, jen mě pobavily ty výčty družiníků coby packalů. Hra o trůny mě napadla jen velmi zběžně při slově Západozemě (vs. Západozemí) a hned jsem na to zase zapomněla.

(A jak jsem odeslala předchozí koment, text se na obnovené stránce způsobně roztáhl na běžnou délku. To už je dneska podruhý, co si stěžuju na počítač a tím se problém vyřeší. Ach jo.)

Z kůže není provázek, z kůže je řemínek :-)

Mno, výchozí situace je rozhodně zajímavá :-) Jen pasáž o mázích mi připadá zbytečně dlouhá a odvádí pozornost od děje. Jinak máš popisy příjemně včleněné do textu, ale jak se začne o Zerisu, působí to na mě trochu jako reklamní blok uprostřed filmu.

Krapet mi to připomíná Sapkowského... "Druhové ve zbrani. Šumař s loutnou. Hubatá polodryáda. Vampýr, kterému táhne na padesátý křížek. A mizerný Nilfgaarďan, který se hádá, že není Nilfgaarďan..." "A v čele družiny zaklínač, který se nedokáže k ničemu rozhoupat."  (Křest ohněm)

Z důvodu, který nechápu, se mi celý text zobrazuje v nízkém boxíku s posuvníkem, a to mě ale děsně ruší :-/

Krásný. Moje srdcová záležitost. A nanovu lituju, že jsem na ty ovčácký závody nešla :-/

Je to rozhodně zajímavý příběh - s kamzíkem jako svatým zvířetem jsem se ještě nesetkala a nastřažená léčka a vraždy slibují, že se ještě něco zajímavého semele.

Přes to, že mě děj zaujal hned od začátku, se mi to celkem špatně četlo, a přitom nedokážu říct přesně proč... možná mi chybí trocha popisů a nálady?

Bylo by prima začít každnou novou přímou řeč na novém řádku, je to přehlednější.

Ráda bych ty různé draky viděla na obrázcích :-)

Občas něco nakousneš, a než v té věci dospěješ k závěru, přejdeš zase na něco jiného, a působí to pak neuspořádaně. Třeba jsem čekala, jak to dopadne se zasvěcením meče, a ono to vyšumělo do ztracena, aniž by barbar třeba jen poznamenal, že to udělají zítra, nebo stručně vysvětlil, proč je to důležité.

Jedna věc se mi líbí moc - rozumně dlouhé kapitoly :-) A máš příjemný styl vyprávění. Potřebuje ještě trochu uhladit, ale to přijde, až se takříkajíc vypíšeš :-)

Jsem zvědavá, jak budeš pokračovat dál.

Jediné, co mi tu nesedí, je poslední věta. Že se zamotala do dobrodružství, to tuším od první kapitoly, tady mi to připadá poněkud opožděné...

Pořád se mi to zdá být pohádkové, ale to ničemu nevadí.

Přemýšlím nad výrazem "elfinka", cítím ho jako zdrobnělinu, takže mi připadá zvláštní užívat ho pro všechny elfy ženského rodu.

Ale to se tu tak babrám v drobnostech, celkově je to dobré, 

Zaujalo mě, jak každý - král i bohové - hned přesně vědí, o kom je řeč, když se vysloví jméno léčitele z jedné zapadlé vesničky nebo jeho dcery. Co už, bohové jsou bohové, ale ten mladý král musí mít buď famózní paměť, výjimečné štěstí, že jde o jeho známé, nebo po čertech malé království :-)

(Nic si ze mně nedělej, to jen tak nezávazně přemýšlím, nenech se vyvést z rovnováhy :-))

A ještě mě napadá - proč vyzbrojený oddíl temných elfů tak zděšeně prchá před jedním barbarem a jednou dračicí? Jsou to tak hrozní válečníci? Může být, ale z textu to tak nevypadá...

Ke konci mě odstavec "Možná si říkáte..." zbytečně vytrhuje z děje, působí to na mě, jako by někdo pauznul video a začal mi něco vykládat, nevím, jak to vyjádřit rozumněji :-)

Doupě někdy píšeš s malým a někdy s velkým písmenem, spíš se hodí to velké, když je to jedna konkrétní stavba.

Trochu mě zaráží, jak Černohřívek dělá všechno, co okolní humanoidi - například muškaří - bez jakéhokoliv náznaku, že drak je (nejspíš - možná se pletu) anatomicky jinak uzpůsoben.

Dávat dvojčatům podobná jména je celkem obvyklé, ale Eatarin a Elatarin jsou až matoucí. (Což může být záměr.)

A z čiré zvědavosti by mě zajímalo, k jaké rase patří král :-)

Celé mi to zní mile pohádkově, což mě trochu zaskočilo (slovo Ronavion mi velmi připomíná Tolkienův Rhovanion, takže jsem podvědomě čekala něco v jeho stylu).

Vadil mi podrobný popis draka v okamžiku, kdy se vrhá na elfy, zdá se mi, že to zbytečně zpomaluje, ubírá to na napětí nejdramatičtějšímu okamžiku kapitoly. 

Pointa nad zlato :-)

Janino, díky moc za přečtení a kritiku.

Zrovna u tohohle jsem příběh ani neplánovala, měl to být opravdu jenom jeden krátký výjev (nebo možná ne výjev, teď mě ale nenapadá to správné slovo), myslím ale, že na úvahu je to zase povídkářské moc. Ale celkově to je můj problém, to je fakt, já prostě mám všechny ty příběhy a souvislosti v hlavě a neuhlídám se, abych je někam nepropojila. Snažím se alespoň naznačovat a vysvětlovat, ale úplně samostatná věc, to mi jde velmi ztuha. Budu na tom pracovat. Dík!

Příjemná pohádka na dobrou noc. Jen teď přemýšlím, s kým si to vlastně ze začátku psal :-)

Pro začátek dvě věci - ten pravopis (plus by nebylo špatné rozčlenit ten text do kratších odstavců, byl by přehlednější) a motivace. Neštráduje si to po světě zrovna moc lidí, kteří by nade všechnou toužili jít do války, aniž by k tomu měli nějaký hodně pádný důvod.

Díky :-)

Neukotvené, to je výstižné slovo. V druhé části mi chybí pár náznaků ohledně toho, kde a kdy se vlastně nacházím. Město, vesnice? Erikhovo povolání? (V první části mi to naopak nechybí vůbec, k tomu dětskému pohledu, vyděšenému a zjednodušujícímu, by se vysvětlování snad ani nehodilo...)

Je to pěkně napsané (snad jen - pozor na čárky, a možná slovo detekovat zní v tomhle textu nepatřičně), dynamické. Ráda si přečtu, co bude dál :-)

U uměleckého textu jde o obojí, o formu i o obsah. Pokud se díky formě text špatně čte, geniální obsah ho nezachrání, a text pravopisně dokonalý, leč bez pořádné myšlenky to taky nedotáhne daleko. Každému někdy nějaká chybka uteče, ale v textech, které publikuju veřejně a mají mě reprezentovat, by to měla být výjimka, ne co řádek, to chyba.

Pokud jde o obsah - Sandra mi připadala velmi lehkovážná, ale to se dá svést na THC. Jinak se v příběhu až tak moc nestalo, radši bych se k němu vyjádřila, až z něj uvidím víc.

Souhlasím s pedvem, díky (ne)úpravě se to špatně čte. Velký pozor bych si dala na interpunkci, někde přebývají čárky a zdá se mi, že používáš zbytečně hodně výpustek.

"Vysvětly mi, co je..." - vysvětli s měkkým i, prosím.  Slova norský, starogermánský s malým písmenem.

"Mám předci žízeň" - to by vysvětloval ten dotykový telefon, automatická oprava?

Moc děkuju :-)

Přiznávám rovnou, jsem příliiš unavená, než abych to dočetla do konce, ale alespoň dojmy z první části - na povídku se mi to zdá moc vytržené z kontextu. Možná by pomohlo, kdybych znala Magic the Gathering, nevím. Když se na to dívám jako na soběstačný příběh, chybí mi motivace a vysvětlení. Kdo jsou tihle bojovníci? Co z toho mají, lítat z planety na planetu a bojovat? Jak se těmi bojovníky stanou? (Ano, hráč se nejspíš snaží nasbírat co nejvíc bodů a vyhrát hru, ale jako motivace pro hlavní postavu povídky to tady nestačí.)

Stejně tak samotný popis boje. Vypadá pěkně, promyšleně, ale zabere velkou část povídky a zdálo se mi, že ji nijak zvlášť neposune dál. Tenhle boj by se mi líbil jako závěr dlouhého příběhu, kdy budu vědět, jak v tomhle světě funguje magie, jestli hrdina překonává sám sebe, nebo to z nervozity pěkně patlá. 

Pozor na pravopis - shoda podmětu s přísudkem (spoje se začalY tavit).

Při čtení o technomágově prvním útoku jsem si říkala, že bych si od tebe ráda přečetla čistokrevné sci-fi :-)

Měj se krásně a piš dál.

A.

Nejen Aisling živ je člověk! :-) Budu přemýšlet a plánovat. Ale přiznávám rovnou, že mám na programu ještě minimálně jednu Kaessi.

Dík za přečtení!

Dík. I za dílo, i za avízo. Je to... ne, milé není zrovna to slovo, které hledám. Ale rozhodně jsem ráda, že jsem se k tomuhle dílku dostala. Dík.

Jak bych to jen... leccos :-)

Velmi milé :-) (Jen jsem si to ještě soukromě rozšířila o obraz nebohého Filipa poté, co mu nervózní partnerka hodí kytici Calendula officinalis na hlavu :-)) Díky za zpříjemnění večera.

Nezbývá než souhlasit s Lakrovem. 

Jdu si dostudovat pravidla karbanu a pak se vrátím, abych vysledovala, které vtipy mi unikly.

Zarazila mě jedna věc - používáš knižní, spisovný, lehce archaický jazyk, a pak do textu vrazíš slovo jako "kafe", které tam stylově vůbec nesedí.

V místnosti začínalo být nepříjemný dusno - myslím, že ten nespisovný tvar je překlep, nehodí se, jinak píšeš spisovně.

S úsměvem si to k němu namířil kapitán Agunes a vesele spustil: „-jedna dlouhá nepřerušená přímá řeč-“ ukončil svůj monolog kapitán Agunes. Tady mi připadá zbytečné jmenovat kapitána na začátku i na konci.

 ...komora, ve které se mísí jakýsi plyn s dalšími alchymistickými přísadami, jehož produkty jsou teplo a kyslík, mimo jiné... - k čemu se vztahuje "jehož"? Produkty plynu? To se mi nezdá z chemického hlediska.

Píšeš pěkně a já si lámu hlavu, čím to je, že mě tenhle příběh nezaujal tolik jako ty předchozí, které jsem od Tebe četla. Nějak se mi to nedaří uchopit. Třeba mám jen nesprávnou náladu.

Chybí mi něco v popisu ponorky - tvar a uspořádání? Taky paluba na vršku mě trochu překvapuje.

Popis kapitánových vousů a sliby hostinského na splnění každého přání, v těch větách, zdá se mi, omylem vypadla nějaké slova.

Uff. To si vždycky musím zapsat jako první, abych to nezapomněla. A teď můžu říct, že je to pěkně napsané a jako výchozí situace rozhodně zajímavé.

Konec dobrý, všechno dobré :-)

Ale nasadils mi pěkného brouka do hlavy ohledně všech jemností autorských práv... 

Dobré. A poněkud děsivé zároveň.

Moc se mi líbí myšlenkový přechod od "to přece nemůžu být já" po "jsem to já a určitě to zkazím" :-)

Obávám se, že meče v dřevěném vědru někde pod širým nebem by rychle zrezly.

Řekla bych "celý den strávila pláčem", plakáním je podivné slovo.

Tu noc oba strávili v přítomnosti toho druhého - to mi zní, jako by to bylo volitelné pro každého zlášť, jestli mi rozumíš, jako by jeden mohl být s tím druhým... a ten druhý zároveň třeba být sám. Ech, pěkně jsem se do toho zamotala :-)

A jsem navýsost zvědavá, jak se s tím Leti popere :-)

Trochu mě překvapuje, jak rychle to všem bez výjimky dochází - zrzavá holka, ze které kape voda, je nutně Estel, a to za dne, kdy nevidí duhový měsíc.

"Že jsi se vrátila" je lehce nespisovné a trochu kostrbaté, k důstojné staré paní by možná sedělo "že ses vrátila".

Pyžamo s y. A k tomu mě napadá - místy se mi zdá, že pečlivé popsání děje do všech detailů trochu zpomaluje (nepřipadá mi třeba pro text významné, jak se trio prokodrcalo přes dveře).

A vrhám se na další kapitolu :-)

Taky děkuji!

Kratichvíle překná. Snad jen ještě jednou pročíst kvůli gramatice. (Lidi by vám cpali peníze, etc.)

I to je užitečná zpětná vazba, vědět, že povídka přispěla k čiré radosti. Díky!

Děkuji Ti za užitečné postřehy. Ani jedno záměr není, popřemýšlím o tom a zkusím s tím něco udělat.

Zdá se mi, že Nicolas dojde k závěru s Vyvolenou až podezřele rychle. Proč by jim Vyvolená měla připadat povědomá?

Pár nadbytečných přivlastňovacích zájmen, jako "Taureesie je odsouzená ke svému zániku" - žádný jiný zánik Taureesii jistě nečeká.

Popisovat Taureesii jako svět mi připadá bez vysvětlení trochu zvláštní - automaticky předpokládá nejen existenci dalších světů, ale i znalosti o nich a to, že tazatel právě z jiného světa pochází. (Zeptá-li se mě Klingon, řeknu mu, že je na Zemi, zeptá-li se člověk, podle situace řeknu Česko nebo blízké město.) Samozřejmě může jít o vzdělané lidi, o stát zabírající celý známý svět, čili pak ty pojmy splývají, možností je povícero a každá může být správně, jen mi tahle pasáž připadá trochu stručná a samoúčelná.

Mladík s mužným hlasem tu působí jako klišé. Klidně takový být mohl, ale je "mužný" zrovna to slovo, které by napadlo zmatenou, téměř utopenou holku, která netuší, co se s ní vlastně stalo?

Jo, a Tobě taky všechno nejlepší do nového roku :-)