Písmák semlelo se ráno
opět mi sypou zrnkovou kávu na parapet
zlí větroplaši
obepnu nohama ty tvé, a umelu
dobré ráno
Smíření
Malá
vznešená
co bolí odezní, i nejmenší větším se zdá
tak malá odloží na rubu svůj zlomený plášť
Stigma ve dřevě
dnes poprvé
se dotýkají země
větve starého ořešáku
padnou na úrodnou půdu
Vše je jiné
Od šestého dne
přestali jsme žít
ve vidění, snech
z krve
Sushinky
Nastalo hořké dortování
klíčících ze zubů much
na sklíčcích mlhy
břišní pokušení očí
Pocitová
Když přivřeš víčka
uvidíš hvězdy
kolem Slunce
a ve slepém rameni řeky
Měli jsme zůstat opuštěni
Na podzim vrací se
nadbyteční zaměstnanci
jen pod lampou zůstává
opuštěná partnerka
U stolu
U vedlejšího stolu
Sraz po 50 letech
Kostelný odešel,
už je to měsíc
Epitaf
Živote zastav
však ještě nekonči
jenom se představ
se mnou si zatanči
Mluviti stříbro
Kdyby jen pár slůvek lásky
když nad hlavou se mračna stáhnou
není radno psát
Což teprv pěti slova chvály
Velký Pátek
Ach, my jedinci.
bijící se v prsa
před nepřítelem-před sebou samým
otvíráme si obzory
Odraz obrazu duše
S touhou lapající po dechu
samota ztraceného chtíče
kapky vyhřeznuté z doslechu
porody z potentních hříček.
Postřehnutelný okamžik
Sedíš s ženou na zápraží
dva schody od světa
a ke snění
necháš si spustit déšť
Láska je
Láska je zvukem
tepajícího srdce
hudby znějící
ve větru na obloze
Když o jméno jde především
Dala mi pokoru,když vzala naději tam v dubové aleji na slunci zubatém našla mi učitele,ale vlastně pozdě bycha. to v knize psali,že nadchází pýchaa já plakal dostal jsem poznání,oči odpaněné přichází dárce krve se v něm nedořeže zbyly jen dva litry slivovice na zapití památky té co má vždy poslední slovo.
Bolest
Pár kapek v injekční stříkačcetak splníš ten svůj senpro odchod z realityvšak daň je příliš vysokápro nádheru ve snechpo kterých třeští hlava,za lásku s princeznoua přemožení drakaodvaha se dodák nočnímu výletu. Na Boží večeřiv doprovodu Luciferado ráje propustkaza Adamem a Evou. Přecházíš po střepechrozbitých číší slavných králůa bosé nohy pláčouostré světlo píchádo očí, co viděly Božské sémě. Po nebi pobíhá Pegasa kopyty zasáhne každou chvíli tvé tělo vysláblé komáří horečkou.
Bolesti
Nehloubej ve své touzeodcházítvé přání na chvíli se splnilov nočních můrách obracíš se,pláčešnení hodnot trvalýcha ani života. Pralinka v tvé dlanirozpuští sea hodinky co tikot neznajídošlyv bouři, dešti kráčíške slunciod těch hvězd co změnily sev kometyOdlétl tvůj kousek záředo tmyzhasnula ta jiskřička co tvojí šancíbylanehroutí se pyramidy,jenom to tvéjáoblaka dýmu,a těžké víčkapálíOtevřel jsi okna dokořánřádí hurikánblesky nad branami se honídálpohled svůj do konce dneupíráštam v dáli usíná tvé štěstínavěky. Tabulku čokolády rozlomil na půlkytvůj dechod kytary zní tóny smrtimáš strach. A zjevné svůj významztrácíneodpustíš,nelituještu řeku co v led zamrzla.
Krok
Dejte mi úsměv na dálkové ovládání překročte práh mého domu bez váháníDržte mi palce bez kárání zavřete dveře a vemte sebou své nezvládáníNapíši vám příběh, jen čekám na zadání dejte mi více času na zapsáníDržte se mnou krok na počkání včera hráli mi komedii pro zasmáníJá smál se, a vy. Co vám brání. mít křídla padlého anděla nezachrání.
Já Adam
Tenkrát, to byl, tuším, konec máje, já jsem vyhnal Evu z Ráje, do tmavého stínu háje. A bylo to též tenkrát v máji, já ukázal záda Ráji. A my s Evou byli v háji.
Včera, dnes a ...
Do horka vklouznout bez pocituzimy. To byli jsme my. Ze soucitu. Podali jsme si rucev kříž.
Bourák
Další ráno jako jiné,
jako jiné.
Ano i ne.
Dnes vstává posílen,
Pohlaď Slunce
Jsi schováno v mlze,Slunce sluncí hvězd,ne málo třpytu v slze,vichr, bouře,déšť. Unáší nás v dáli proud,kal na dno pomalu sedá,pod hranicí z ohně troud,Slunce pohladit se nedá. To až vlk se stane ovcí a žár dojde ochlazení, to se Slunce hvězd a sluncídočká něžných pohlazení.
Žal 123
V sedmém nebi
vykopali sekeru
všem přivandrovalcůmzatáhli rolety před pohledy zvědavců a zabouchli nám dveřeaž jsme z toho v sedmém nebi . Vyhlásili válku bez rozumu, to srdcena válečné stezce. Abychom se zase váleli v bahně pekelně se soustředilia pomocnou ruku uhasili. Časna druhé straně a bez daných pravidelukazují prstem.
Její deníček
Na mou duši, to jsem nechtěl,
důvěrné jsem bral na zřetel.
Ovšem ten TVŮJ DENÍČEK
uštědřil mi políček.
Motto
Kde bereš tu odvahu, postavit se bohu, a do očí mu říct,jak marné je v něj věřit. Proč sbíráš ty oblázky, co z nebe padají, a házíš je do řeky.