Písmák Miluji zvířata
Moje maminka byla osamělá žena, která měla jenom nás. Mě a bratra. Byli jsme jejím světem. Žila jen pro nás.
Slepá ulice
Prolog „,Smůla se mi lepí na paty a ten den, co jsem se narodil, určitě stála na nebi nějaká nepříznivá hvězda, kometa nebo jiné zlověstné znamení. ‘ Alberto Moravia. Musím uznat, že měl docela odhad, ten Bertík. V dnešní době to vypadá, že je smolařem každý druhý…“ Stařík se pohodlně usadil do měkkého křesla, které odmítavě zaskřípělo pod jeho vahou, a zapálil si oblíbenou dýmku.
Svědomí bez svědomí
Někdy tou poslední osobou na Zemi, se kterou chcete být, je člověk, bez něhož žít nemůžete. “ Prochází mlhavou ulicí. Všude je prach a smog. Nemůže dýchat.
Kdo se dřív zblázní
„Přišla jsem domů. Rozsvítila světlo, a dům nikde. Tak hrozně jsem se vyděsila při pohledu na dveře, které stály jenom tak, bez žádné podpěry ve vzduchu a vypínač, kterým jsem před chvílí rozsvítila světlo, tam už taky nebyl. Nedokázala jsme si prostě vysvětlit, jak se to mohlo stát,“ řekla na úvod Marika a při tom jí řinuly z očí velké slzy.
Mojžíš a jeho skvadra
Všechno se to událo hodně dávno a hodně daleko odsud. Už se ani pořádně neví, jestli je to vůbec pravda, ale to je přece jedno. Nejdůležitější na tom je to, že je tenhle příběh zajímavej, ne. Řekněme, že tak před 2000 lety žil nějakej Jákob.
Hledání
K starému domu vede zarostlá cestička. Už dlouho žije muž, jehož jména už nikdo nezná. Muž, který se životem prodírá už několik desetiletí. Muž, který hledá, ale nenachází.