Ztráta integrity
Rozpadám se do malých mozajek,kouse k po kousku se tříštím.
třpytím se lesknu blýštím
Už nejsem v prostoru, čase a místějen v ploše zvoním cinkavě
lepíš mě bez cílně bezhlavě
Ten pravý
našla jsem svého anděla,zapletla jsme se mu do jeho křídelv polibcích zabydlela jsem se v oblacich
těsně pod sluncemopili jsme se z romantikya nesmazatelně vtisklí do svých životů
dokonalosti byl zvanýcelý k zulábánívšetně svatozářekterou odložil na polštařekdyž jsme promilovali první noc
bez konce bez nádechu čekám na antré baletušetptá mi andělsky "jen bezespěchu"jednou umřeme si v náručí.
Kopretina
otrhávám si srdce jako kopretinu,zadarmo je rozdávámv polibcích za úsměv a za pohlazenísebe vám jako dárek zabalím
mám širokou náruč,ale pro pravé v ní místo neníprotože ji do krve rozkousanou mámod těch, co hladoví utrhli si kousek masa
kapky deště smyjí mi dušia já unavená, rezignujipár lží pošeptám do polštářea zitra zase úsměvem vás pohladím
Bezejmenná
Až budeš cítit tak málo lásky jako já,sesuneš se v křečích na postel. Pojď budeme si tykat, teď máme toho spustu společného.
Známe se moc dobře na láskyplná slovaa duchaplné lži si vlastně už neříkáme. Už nemluvíme vůbec
S pocitem samoty koulím se ze stráně a ty vedle mě zpíváš do prázdného sálu z plných plic.
Anděl
Anděl
Přála bych si andílka,
Svého, roztomilého střapatého, malinkatého.
Do kapsy bych si jeji dala,
Dnešek
Dnešek
Dorůstání v ženu s pachutí se mísí.
Pomalu pít se nedá, a tak hltám a hořkem se dusím.
Lámu se v bedrech a ty s láskou a úsměvem mi drtíš kosti.
Surová pravda
SUROVÁ PRAVDA
Dýchat zhluboka rok za rokem, den za dnem,
zbytečně,
málo kdo z nás má smysl.
Táta
Táta
Vykřičet si mozek z hlavy,
sníst duši k večeři.
Zamést nepokoje,
Skřítek a poletucha
Skřítek a poletucha
Na prstě si krvinky počítám,
krvácí mi duše.
Kolem světa sám,
Bez šatů nahá na kost
Bez šatů nahá na kost
Polykám nepokoje,
Tiším stávku duše.
Holá a bezezbroje, nevím kam dál lásku si schovat mám.