Písmák Pro mou plechovou lásku
Pamatuješ, jak jsme se poznali. Mé zraky ihned padly na tvou tvář vnáš první společný den vPísku. Ač někteří říkají, že máš starou tvář, tak já to tak nikdy nebral. Pro mě jsi vždy byla a jsi ta nej, co nestárne.
Bylo a už není...
Smáli jsme se, bavil nás svět… Moje oči se soustředily na tvé a naopak… Naše kroky splývaly vjeden… Okolí neznamenalo nic… Myslel jsem si, že jsme jen my dva…
Ovšem úsměvy poněkud brzy vystřídaly slzy… Jeden krok se rozdělil na dva… Oči začaly vidět to, co předtím neviděly… Vše poněkud zašedlé… Teď už vím, že vše předtím byla jen hra…
Dnes už vím, že láska oslepuje… Zkresluje… Ale přitom je tak nádherná… Tolikrát zmiňovaná… Lehce zahalená podivností… .
Vánoce? Ne, děkuji!
Přemýšlíte již o tom, jaké budou letos Vánoce. Já ano. Vždyť ze všech stran se na nás valí ta podivná vánoční nálada. Každý z nás toto období prožívá jinak.
Nechápu
Tma a všudypřítomná zima. Klepu se, nevnímám okolí, jen svou bolest, kterou vsrdci mám. Pronásleduje mě celý život. Je to jako pravidelně se opakující monzun.
Myšlenky II.
Nejsou šťastní lidé, jsou jen spokojeně nešťastní.
Hlad zaženeš jídlem… Čím bolest znešťastné lásky.
Čas je veličina lásky.
Myslíš si, že jsi na dně.
Deník vězně
27. 1. Tak mě zavřeli… Jsem tu teprve pár hodin, ale již teď mě tohle prostředí zcela deprimuje… Nesmím, ale tomu podlehnout, vždyť podle soudu tu musím být 13 let… Toto číslo se mi neustále opakuje v hlavě, 13 13 13. Je to asi také proto, že si nic jiného z posledních pár dnů nepamatuji… Vlastně nevím, co tu dělám… Já přece nic neudělal.