Skvělý námět mi přijde zabitý těžko uvěřitelnými replikami a frázovitým zakončením.

Souhlasím s tím, co napsali: oran, Zdenda, Janina6, StvN, Tartaro

Lakrove, díky za tip na čtení :)

Po pravdě řečeno, měl jsem chuť po prvních pár odstavcích přestat.  Nemám moc rád rýpaní se v myšlenkách sebevraha - muselo by to být geniálně napsané, aby se člověk do něho dokázal vcítit. Jinak je to pro mne, stejně jako věřím i pro většinu lidí, nepříjemné téma, kterému bez vlastní zkušenosti neporozumí.

Pak se to s objevením Boha naštěstí zvrtlo a začalo to nabírat grády. Trochu mi to připomnělo Chatrč od Younga. V takovém tom bourání představ, jaký by Bůh vlastně měl být a jak by se měl chovat. Líbí se mi, že tvé zpracování Boha má smysl pro humor a ironii. Že ukazuje na dar svobodné vůle. A na to, že to není o přikázáních, které bychom měli dodržovat, ale že prostřednictvím nich ukazuje na něco hlubšího.

Nakonec se mi to líbilo. Ne natolik, abych měl potřebu číst to znovu. Ale dost na to dát tip ;).

P.S.: Trochu bys si, být tebou, pohrál s grafickou stránkou a tu a tam uhladil formu. Jak kompozici vět, tak psaní přímých řečí apod. Četlo by se (mi) to líp.

Díky. Snaha o jakousi naivitu byla. 

1) Já vím, popis "zakopnutí o boudu" je dost nepřesný, ale myslím, že je to ještě v mezích toho, co si může autor dovolit. Čtenář to pochopí a jen málokomu dojde, že je to vlastně nesmysl. Prostě mi to znělo lépe než "narazil do boudy".

2) Slovo "probudil" je v textu všehovšudy třikrát. Opakování v těsném sledu v prvním odstavci je záměrné, pro zdůraznění. Tuším, že se tomu říká epifora. Jistý si ale moc nejsem. S "pak" souhlasím, že by tam tolikrát být nemuselo. Dám si na to příště pozor, díky :)

3) Vím, ale snažím se dávat si na to bacha. Snad tam těch cliché není zas tolik. 

Vnitřní monology jsem v kurzívě měl, ale při kopírování mi zmizela a já na ni zapomněl... Upravím.

Ještě raz díky.

Děkuji :)

Díky, snažil jsem se dát si na podobné věci pozor (a spousty jsem jich vyškrtal), ale stejně jich pár uteklo. Tady už to nechám být a příště budu vědět, že si musím dát pozor větší :-)

Jeden si stěžuje, že je to moc strohé, druhý, že je to moc ukecané. No pak si z toho vyber :-).

Máš pravdu, tahle povídka nepatří mezi vrcholy mé tvorby. Je tu jen proto, že mi bylo líto ji vhodit do propadliště dějin...

Díky za komentář. Vážně. Potěší, když si dá někdo práci napsat pomalu tak dlouhý komentář, jako je sama povídka ;-)

1. a 2. - opravil jsem, máš samozřejmě pravdu. 

3. Vážně jsi takové spojení neslyšel? Určitě nejsem jediný, kdo ho používá ( http://goo.gl/zVDkwg ). Jestli je hezké nebo ne, je dosti subjektivní. Mně nevadí ;-)

K tomu obsahu... Já nevím, jestli se v tom nerýpeš až moc :-) 

Mohl bych z hlavní postavy vytvořit super zálesáka. Ale on jím není. Vylezl rozespalý z postele a jeho uvažování nebylo čistě logické. Koho by taky bylo. To že si s sebou nevzal nůž, neutrhnul pár obyčejných kytek a podobně není proto, že to nenapadlo autora. Napadlo, vážně. Ale rozespalého kluka v příběhu to opravdu nenapadlo.

Proč by nemohl mávat rukama a při tom křečovitě držet růži? Já si to dovedu představit... Nadávat a křičet asi nestihl - najednou se uvolnil ze sevření roští a už letěl. Jasný, mohl bych to tam taky napsat víc dopodrobna, ale k čemu by to bylo?

Holce jsem nedával jméno naprosto záměrně. Protože jakmile bych ji pojmenoval, posunul bych jí do jistých hranic, omezil bych ji v představách čtenáře. A to bych nerad.

Mimochodem pro přesnost - není to psané v ich-formě. Jen je tam vloženo pár nepřímých řečí. Jinak je to čistokrevná er-forma.

Strohé je to schválně. Jestli nezáživné, nechám na čtenáři. Kdybych se více "rozkecával", zmizel by právě onen dramatický sled událostí. Věřím čtenáři, že nepotřebuje vysvětlovat vše a že si dost domyslí. 

Ale ještě jednou díky :-)

Jasně, proč ne... :-)

Tom: Díky, to je život ;-)

Díky, přesně takové to mělo být ;-)