Písmák Prázdnota andělů
Prázdnota andělů
Na malý hřbitov tma pomalu padá,
soumrak se blíží a den slzy roní,
a nad čerstvým hrobem bledé děvče klečí,
Okamžik s tebou
Okamžik s tebou
Není snad třeba cokoli dodávat,
už je to doba a věci se nemění,
až teď však můžem sobě se oddávat,
"Mám tě rád"
Mám tě rád
V první řadě by bylo dobře říct, že v životě každého z nás je už od narození skupina lidí, kteří jsou k tomu, aby nás milovali předurčeni. Ano, myslím rodinu, skupinu lidí, jež nám to stále neopakují ale my víme, že je nejeden pádný důvod k tomu, aby tomu tak bylo.
Já chci ale mluvit o těch, kteří nesdílí naši krev a přece je jejich náklonnost jedna z nejdůležitějších věcí v našem životě. Chci mluvit o přátelích, partnerech a spřízněných duších, které většinou spadají do první nebo druhé zmíněné skupiny lidí v našem životě.
Východ slunce
Byl temný den a vítr vál,
větve si hrály v stínu mraků,
paprsek světla žít se bál,
nebál se dne, bál se zlých draků.