Písmák +++
V kuželu světlabezvládně krouží můrapavouk pletezáchrannou síť.
+++
Našel jsem v kůře kaštanuTvou tvářdlouho jsem jimlčkyhladila závidělstromům Sluncevpletené ve větvích.
+++
Vlaštovky přimrzlé k drátůmvypráví nejkrásnějio jižních krajích.
+++
A znova tolik barev za úsvitu kolik kanárků zůstalo bez peří .
+++
Chtěl jsem Ti popsat nocale ta se proměnilave velrybuproplouvá oceánemnašich tělkdyž spíme.
snad nejsme...
Snad nejsme ani tolik ztraceniv půl sedmé ránoděvčátko v květovaných šatechz oblohy trhá drobné květy úsvitu,široko daleko je rozsévá. Snad nejsme ani tolik ztraceniv trychlujícím trativodu deště,s cizím dechemtak blízko vlastní šíji,s tenkým pramínkem počínajícího jarave vlasech vmotaným. Věrnost jsme si křivě slibovalina vysoké forbíně nociz ptačího pohledu tak málo viditelné,mezi lešením z panelákových domů,s klíckami i pro jedno srdce tuze malými,drze jsme na smrtzapomínali zavěšeni mimo chatrný balkónekz pavučinky a kouře setkanýA někde v zapomenutých horáchse rozštěkali psiku zabíjení tolik svolnía vzduch rozezněl výstřelz opuštěné kavárny
Opozdilý svatebčan
Z osudí vytažen byl podzimv podobě zlatavé myrty z pozdnísvatby nerozhodně přešlapujícíhotřicátníka co pleš měl lehce nachovébarvy,nahřátou nadto ostrým světlemfotografických výbojek. A pod okny oddací místnosti(někteří se totiž lehce zpozdí)požárníci chytajído záchranné plachtyke skoku ze střechyodhodlanouCasiopeu, Tvé souhvězdí. Propadne hluboko,patníkem stane se,až jednou ji kdosiz osudí vytáhnea nebe serozžehneTvýmpohledem.
Svatý Jane
Svatý Jane,posaď se ještěa neodcházej,vždyť ani nejsme opilí. V podzimním listísmutně uléhají ke spánkuptáci-navždy A jen Tvé šlépějejemně nalomivšíspadlé větveudávají rytmusfunebráckému šuměnív korunách stromů. Svatý Jane,posaď se ještěa neodcházej. Svatý Jane,nečekej již více na svého souputníka.
Nokturno o dešti I.
Mistrál slovhnaný od severu k jihunad plesnivým stolem,snad báli jsme sezeptat,co je ta pravda,která bez pudidla běžívstříc chudokrevnému měsíci,velkému jako hvězdářská kopule,vzdychajícímu nad další prázdnoulahvičkou penicilinuVe vitrínách řeznictvíprobíhá maškarní bál,nejstrašnější masku máláska…Bezzubý jícen, bledé líce ,od nevyspání rudé oči…Strašným plamenným jazykemšlehá všude kolem,a v patách jíběží těžce zadýchaný déšť…Oba právě doběhli maratónod Tvých dveří.
Tak skončila noc
Nebe nad ránem je bledé
jak starý havran
a žvýká suchý tabák,
Měsíc si ani nepromne oči