Písmák protipóly
je číhající tmaza každým záhybemsoustřednýho bytí-ty a jánaše soukromý pastity ve mně a já v tobě. cvak. spletený i oddělenýtlustý čáry přes rozpočty-naše paralelní světy(ne)splynutí názorů-bez pravidel v nebezpečných zónáchvnímání,žlutočerný pásky přes oči,S. O.
stárnutí
šedý oči-upřenýkdovíkam,neposlouchášnevnímáš měco je ti. tvoje přítomnost je jenvariací na nudu,víšna jedno sfouknutí užnezhasneš svíčky na narozeninovým dortu,tohle by tě mohlo unavitvážněradši si běž vzítsvou Doporučenou Denní Dávkuinspirace,ať si tě nespletu s někým,na čí jméno si teď zrovna nevzpomenu(skleróza),ale vím určitě,že byl hrozně nudnej,tak se podle toho zařiď,nebo si najdu někoho jiného. koho. vždyť celý dny posedávámv tom starým houpacím křeslea je pořád těžší najítsebe v tom skleněným odrazu zrcadla,jsi stejně krásná jako vždycky miláčku,tak proč mi to teď najednou zní jakourážka.
co jsme MOHLI a co už nikdy NEBUDEME
. a Bůh řekl: ,,Milujte se a množte se. a my ho poslechli,vždyť jsme rádi že můžeme být spolu,co nejblíž to jde. a občas se stane,že se z nějakého neviditelného tunelu vynořím JÁ nebo JÁa je to vlastně hrozně zvláštní,že vůbec JSME.
MILUJU TĚ a pro tohle slovo neznám minulý čas
až si přečteš vzkazy,napsané prstem do prázdna,když vyřčená slova shořela na pracha další Ti bez ostychu setřou ze rtů,které už nemůžu políbit,ani naposledyje příliš pozdě na city
nejspíš pláčua tyhle slzy mě dusí,mám strach, že to nepochopíš-vždyckys říkal, že nemám truchlit,že všechno přebolí,kéž bytěžko můžu zapomenout
chtěla jsem s tebou i zemřít,jenže musím zůstat,takhle sis to přál,měla bych čekat,až mi někdo znovavdechne životjak dlouho.
až si přečteš vzkazy,napsané prstem do prázdna,. budu čekat. slibuju.
pocitová
možná už nejde spadnou nížnež na dno,jen stoupat opačným směremk nezáchytným bodům
fata morgány
možná už nejde přijít blíž,než dotýkat se s náznakyněčeho, čemu se snad říká láska,nebo zapomenout, že jsme vůbec někdy byli jedno tělo
možná už nejde věřit, víštěm tvým p r ů h l e d n ý m lžím,cos splétal tak obratně,ale já se nechtěla probudit úplně chycená.
sólo pro klavír
prstíkem vyťukávámfalešné tónyna černých a bílých klapkách,co vypráví příběhy,smutné nebo veseléjá ještě ani neznám noty,jen vím, že neexistují pravidlajak (si) správně hráttohle je přece jenom radost nebo smutek,roztančený na pultónecha mě tahle hra strašně baví,víš, mami. chtěla bych mít doma klavíra jen tak si brnkat v náladách,co se mění každou chvíli,jak barvy světel v nočním městě,když pomalu zhasíná. (a pod lampičkou jen tiše poslouchatozvěnu té malé noční hudby).
láska mezi kapkama deště
možná někdy, po krásnym dni,se obloha zatáhne,z mraků zapršía svět už nebude tak hezkej jako dřívvíš. s tebou je mi tak nějak. lípa když jsem sama, svět je jak černobílej filma já se cítím jak špatně placenej mim,jen předvádět usměvavý obličejeuž tak nějak. neumim,když celej svět se směje.
náhodná setkání
víš. možná jsme jen dva z milionůanebo je nás víc, co jít jednou rovněnaše cesty neumí(pořád se klikatí)víš. jsme jako dvě hvězdy,co ve svých drahách se nezkříží. (jen míjí se v nekonečnu)víš.
svítání
temně modře vymalovaný nebepozvolna zesvětláválampičky Broučků už zhasínaj.
úniky
černá bílá černátma světlo tmaa v mezerách nic-nic, co by stálo za zmínku,jen nářky a pláčečnív doznívajícímtichumy jej neslyšelinikdy předtíma ted' se snažímesmýt ponuré nátěry z našich duší,abychom zapomnělina naševčerejškyza ocelovou mřížíse otáčí svět,jsme svými vězni,vlastním tělem si zakrývámeúnikové cestydo realitymy nejsme pošetilí,nesnažíme se hrát si na hrdiny,my jen nechcemezevšednět
tehdy
možná si ještě vzpomínášna naši první pusu,bylo to tehdy,pod hvězdama,když všechny zářily tak nějak jasněji,aspoň pro nás dvanám bylo pěta všechno bylo úplně snadný,mohli jsme se dotknout těch svítících teček na oblozea přát si cokoliv na světě,zrána pak s tažnými ptáky odletět na jih,aspoň na chvílihodit za hlavu starosti,jo, my je nemělitehdyjenže když tohle píšu,už pár let mám vepsanejch ve tvářia bojím se, že jsem už dospělaa zapomnělamý dětství se ztratilo v neznámu,odletělo s tažnými ptákybůhvíkama nás tutehdynechali.