Písmák kometa jménem Pelyněk
"a ta jedna stále hoří
a ta druhá spaluje
jestli jedna našeptává
tak ta druhá varuje
Myšlenkyprosté volání
chci Tě za svou inspiraci
chci Tě za svou můzu
chci Tě světlo do propasti
chci Tě jako radost
revoluční
Málokdo naslouchá,
když někdo křičí.
Málokdo poslechne,
když všichni slyší.
Povzdech motorkářův
Moje velký metafory,
co mi brání v rozletu,
moje rudý semafory,
co mi lámou rozetu.
Posezení s Vojákem. Dobrmaním vojákem
"Připadá mi to děsný,ale začíná mi bejt tohle město těsný"
Jo, Filipe, kdyby jen město.
Já si tu sedím, měl jsem na dnešek takovou spoustu věcí, až nedělám vůbec nic.
Prostě sedím, ruce v klíně a v prázdný místnosti o čtyřech stěnách, podlaze, židli, stropu a jednom lidskym těle, smrdí ředilo. A je tu plno.
Stínohra
Chodím mrtvejma ulicema města plnejch života a tmy. Lampy po mě hážou divný gesta, můry hrajou se stíny si hry. Krok boty střídá krok, páru dechu života mlžnej duch. Řeka bez proudu a stok, mezi kostkama teče, vítá vzduch.