Písmák Polorealita
I.
Poslední, na co si matně vzpomínám, je hrst bílých pilulek, které drze ssměle klouzaly skrz podrážděný jícen. Smrtící červená řeka rozpouštěla bílé bojovníky, aby mohli efektivně splnit svou záchrannou misi. Pak si vybavuju už jen kolotoč křiklavých barev následovaný všeobklopující tmou.
Pro Ondráše II
Deja vu. Ten samý dům, ten samý výtah, ty samé dveře. A taky ty. Živý, z masa, kostí a co já vím čeho všeho ještě.
Pro Ondráše III
Hledám koupelnu. Svléknu se a věci ledabyle pohodím na zem. Vlasy stáhnu do drdolu a zkouším teplotu vody. Navrhoval jsi společnou koupel, ale já mám radši soukromí a koupelna je tabu.
Děvka
Jsem dáma na prodej, za každou cenu,vykouřím tobě, podržím jemu. Jsem holka na hraní, bez vlastní úcty,s kratičkou sukní a rudými ústy. Vše, co mi poručíš, ráda ti udělám,cukat se nebudu, cavyky nedělám. Chceš-li mne uhodit, líce ti nastavím,zašedlou účtenku vzápětí vystavím.
Pro Ondráše IV
Vracíme se ktobě. Naše mlčení má tentokrát kořeny vněčem jiném. Vypadáš vytočeně, ale pod tvrdou maskou ve tvé tváři rozpoznávám starostlivost. Odvážím se nahlas zasmát.
Pro Ondráše I
Je pozdní odpoledne. Kouknu se z okna přes ulici, snad už je i večer. Pohledem přelítnu vylidněnou restauraci, dost možná je noc. Nevím, čas s tebou letí rychlostí světla a možná i ještě rychleji, jelikož si vedle tebe připadám tak nějak mladší, naivnější a zvědavější.