Ale né.

je to hovorovej pátej pád ruštiny. 

Totální blbost plná přežitých archaismů. Mohl jste si aspoň opravit zdvojené mezery, když už tolik dbáte na formální stránku. Něco takového jako pražský dialekt navíc neexistuje, máte na mysli pravděpodobně obecnou češtinu. K tomu můžu jen dodat, že jste přesně ten typ debila, který češtinu, jako živý organický a neustále se měnící jazyk, nepochopil.

i mizerná kritika je lepší, než žádná.

některý části se mi líbí, ty "agrární" - jako struna napnut, nesourodý s krajem atp. vlastně je toho víc, asi jsem zapomněl zmínit pozitiva. 

Báseň by měla bejt destilovanej pocit, atmosféra (podle mě), slova volíš, jako když našlapuješ po koberci plnýho rozsypanýho lega (měla bys) aby se ti podařilo uchovat a předat svý sdělení. 

Druhá věc je, jestli někoho zajímá, co chceš sdělit... jestli seš něco jinýho, než básnickej internetovej smog.

Další báseň s konzumací čaje/kávy - povznesenou na nějaký tajemný vytržení z reality. Uplně vidim, jak ti na tom stole hnije ten neodnesenej hrnek.

některé obrazy se mi líbí, ale pak je zabiješ neumělou prací se slovy. 

cos čekal od: "jinotaje vs. jinota je", si člověk může jen domýšlet, ty druhý Jungmanne! totální volovina!

Ačkoliv je to plné trapností, nevyznívá to dohromady tak strašně, jako každá sloka zvlášť. Líbí se mi poslední, škoda, žes to zabil tím mizerným pokusem o slovní hříčku.

Není to uplně blbé, dle mého názoru. 

Na druhou stranu nemám rád texty, kde se "věty tříští" a "jasný den vhání tmu". 

Pokus o práci s textem zajímavý nápad, ale měl bys v prvé řadě přesvědčit čtenáře, že to není rozmrdaný jen proto, že máš rád entr. V čemž totálně selháváš.

obraz se vzlétající srnou není zrovna vrchol imaginace. Nemyslím, že je to totální kravina, ale rozhodně to není věc, kterou bych si chtěl přečíst znovu...nebo vůbec.

totální blábol.

"(...) mlha - i tikot hodin odraz svůj vrhá"

"(...) snášíš - jak stíny slunečné pro mě duši ztrácíš"

poslední sloka se mi nechce přepisovat, ale nasadils tomu opravdu korunu.

Uplný nesmysl z trapnejch rýmů.

Mám husí kůži, když si představím, že tohle s vážnou tváří někomu čteš!

Některé obraty:

"jsi jako sešit z výkřiků", "ráno tě prudce zabolí, když ránu ještě špatně spíš" (...)

nedávají smysl, dyk je to uplnej blábol! Je mi z toho trapněi za tebe. 

Konec je odfláklý, vůbec nemám pocit, že by celý ten text o něčem byl.

Dobrý, vážně. 

Radši bych byl, kdyby ses v básni neobracel na neviditelné "nás", ale napsal, že meješ hajzl ty, jinak to zní nabubřele - jakože jsem strašně nad věcí, jedinej to vidim a jedinýho se mě to netýká, protože moje oči prozřely... 

jinak mě to baví, na takhle malým prostoru se ti podařilo vybudovat slušnou atmosféru, klobouk dolů!

začátek báječný, byl jsem nadšený a pak to šlo čím dál víc doprdele. Druhá půlka je vlastně jen o tom - jsem hrozně cool, napíšu hajzle, protože jsem strašně nad věcí, bohém pičo...

všeobecně odkaz na nějakou literaturu (na stole někomu v knížce leží zásadně jen dostojevští a lidi jsou ovlivňovaný jen tím a tím) je křečovitý ukazování jakej seš frajer.

Práce s jazykem a imaginací na začátku mě ale velmi baví! Zbytek je nicneříkající průměr, jen spousta slov.

Další rádoby hluboký dílo typu - nenávidíš, miluješ, utíkáš, srdce.

Věc totálně o ničem, nápad a práce s jazykem nula.

Budu se opakovat, ale příjemně vypointováno! První půlka je nesmyslný rádoby hluboký klišé. Ale postarší rozvedenou lehce opilou ubrečenou paní byste po tomhle hlubokým vzdechu asi dojal ke stažení kalhotek ve škarpě v noci za zastávkou...

Rádoby společenská kritika konzumu v posledí sloce působí komicky, ostatně jako celá báseň.

Docela příjemně vypointováno.Celá báseň je takové - něco se stalo rozentrované do řádků, s tím koncem to ale beru jako záměr.