Písmák Za
kam mizí světlo létavic
kam mizí létavice
vím že je někde za
kam chodí andělé spát
Magické slovo
kde jsou ta jiná, nová slova
bez smyslu slova, olova ta,
co zatlačí ti jednou oči
dvakrát zemřeš a dvakrát budeš mrtvý
Nebeská I.
o slávě svědčí země Tvávoňá tma schoulenáa v hnízdech spí měkcekdyž v Tobě odpočívá.
Alenka II.
Vrací se k ní vždycky zrána
hříbátko které toulalo se
na hřbetě mívá zlatý prach
kopýtka rosou zacákané
Ne pro radost
Prší
duše usedla na jabloňový květ
a vnímá
Rozjitřená krása
Alenky I.
V dětství jsou všechny věci větší
Ztracené Alenky marně
bloudí v dešti
A velké a krásné
Ladění
Na našem soukromém nebi
hvězdy jsou rozházeny a září
Obdivné vydechnutí nad jejich krásou
polibky jsi umlčel
Okamžik
Okamžik
ke kterému se otočíš zády
nezapomínáš
Tak překvapivě rychle.
Venku
Na ulici
vklouznu do davu
civilizovaných lidí
cítím jemný pach divočiny,
Myšlenky
Sotva vystoupím z vyhřátého autobusu, odpadají ze mě všechny molekuly tepla, které odpadnout můžou. Mrazivý a krutý horský vzduch je totiž roznese a rozmete do všech stran a do mě se pomalu a jistě zakusuje zima. Město mě vítá svojí předvánoční výzdobou a elektrické hvězdy houpající se na lampách svítí skoro jako ty pravé. Málem kvůli nim zapomenu na své problémy, ale hádkovité myšlenky obtočí moje vzpomínková centra a malinko utáhnou uzlíky starostí - jenom trošičku, abych si jich všimla.
Naděje
Dej mi ruku
-pevně se drž
poběžíme spolu vstříc slunci
necháme se oslepit jeho září
Samota
Ústa sevřená bolestí
a křičím do ticha prázdnoty
která mě popadla s vášnivou troufalostí
a klidně se ke mně přitiskla jako milenec
bez názvu
Tak do mě pomalu vniká
tvůj nedočkavý chtíč
sladké vzdechy
rozfoukané větrem